tag:blogger.com,1999:blog-37170678543642104532024-03-14T09:51:15.738-07:00តួនាទីព្រះពុទ្ធសាសនាAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.comBlogger26125tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-67561992341469239572015-05-06T18:25:00.002-07:002015-05-06T18:25:56.616-07:00San Sochea Talk about Khmer New Year<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPZPTj61SSrBinq0xFcuzcza_pV_J4NIceuyKsL1-MQhcLY-Rj-oQZTwb5kIICkhILqPyyBvxrpSHoSabywUYnbq0BMNFzxOmLCInBQfTq1t4slkiPY-qywyMibKDyjXND4XHmoqRw9gE/s1600/2(3).jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPZPTj61SSrBinq0xFcuzcza_pV_J4NIceuyKsL1-MQhcLY-Rj-oQZTwb5kIICkhILqPyyBvxrpSHoSabywUYnbq0BMNFzxOmLCInBQfTq1t4slkiPY-qywyMibKDyjXND4XHmoqRw9gE/s1600/2(3).jpg" height="150" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
San Sochea Talk about Khmer New Year</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="400" src="https://www.youtube.com/embed/TauE0_EgSjU" width="600"></iframe>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-63183136845068668672015-05-06T18:23:00.002-07:002015-05-06T18:23:33.813-07:00the ligth of the golden sun<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhDzXOSisrcbNBAzxGOcDDiimDNJKtKKhbiCIAB9w7P3o0E5ZGMj_-4ux7ARultqvqV89_7HtF8HWXxWIRR3cDMw_Xl0TgzRxlSp7UBL0WKrALYjpHpqF4K2ofUidV1C6HNyGtff0O3Hg/s1600/url.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhDzXOSisrcbNBAzxGOcDDiimDNJKtKKhbiCIAB9w7P3o0E5ZGMj_-4ux7ARultqvqV89_7HtF8HWXxWIRR3cDMw_Xl0TgzRxlSp7UBL0WKrALYjpHpqF4K2ofUidV1C6HNyGtff0O3Hg/s1600/url.jpg" height="112" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
the ligth of the golden sun</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="400" src="https://www.youtube.com/embed/cAgzLmDddmU" width="600"></iframe>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-75733409548376065522015-05-06T18:20:00.001-07:002015-05-06T18:20:24.393-07:00នេត លីអេង ស្មូត All Smot by Net Li Eng full<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicA5zi5TpnGXdYQP0BftJi-8vTGyFW2g1qB4DUTpWbo3plTfcQit1jrQKbx9-2Sn4hZ90sau-4U3mZBHNwAYsf0l16uZGP3ktl6-OcO-x7ZDW0ea6EWw-b7K92xfh7_yuW8LAX4o_vYkU/s1600/images.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicA5zi5TpnGXdYQP0BftJi-8vTGyFW2g1qB4DUTpWbo3plTfcQit1jrQKbx9-2Sn4hZ90sau-4U3mZBHNwAYsf0l16uZGP3ktl6-OcO-x7ZDW0ea6EWw-b7K92xfh7_yuW8LAX4o_vYkU/s1600/images.jpg" height="200" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
នេត លីអេង ស្មូត All Smot by Net Li Eng full</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="400" src="https://www.youtube.com/embed/ZcCjMJ7bCVw" width="600"></iframe>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-22731467433400980902015-05-06T18:14:00.002-07:002015-05-06T18:14:48.678-07:00នាទីព្រះពុទ្ធសាសនានៃជីវិត ដោយលោកគ្រូសាន សុជា Buddhism of life by Ven San Sochea<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8GewEmw3JI_298gmLqOpvBuUdfdQluiFfoDteFLOotUJbby3GVtVvF4B-bLsjUzSccNz7_1JKJnOXVPmUp4wxaFk3CwTxOP6lcLUc1ByKefuMDDrJNB4x0K7ubTdJGM4F6GASKUut-fk/s1600/2(2).jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8GewEmw3JI_298gmLqOpvBuUdfdQluiFfoDteFLOotUJbby3GVtVvF4B-bLsjUzSccNz7_1JKJnOXVPmUp4wxaFk3CwTxOP6lcLUc1ByKefuMDDrJNB4x0K7ubTdJGM4F6GASKUut-fk/s1600/2(2).jpg" height="150" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
នាទីព្រះពុទ្ធសាសនានៃជីវិត ដោយលោកគ្រូសាន សុជា Buddhism of life by Ven San Sochea</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="400" src="https://www.youtube.com/embed/2dE7ykNM-1U" width="600"></iframe>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-2557478490364792062015-05-06T18:11:00.004-07:002015-05-06T18:11:56.541-07:00ជីវិតពិតជាត្រូវការធម៌ Life really need Dharma <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9j8qXljf2isx-RSdayKl-6hGtPyrnee1r_zIpYwca3FoejduuJp9qt6Cywdlz8ygvtufDbgxENK6F3FHR_S6Bxg6A8eR0t7d2KOPJJHbSuhjpXif3KwJvfAZhM84ow6TZBIG0M4_jslg/s1600/2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9j8qXljf2isx-RSdayKl-6hGtPyrnee1r_zIpYwca3FoejduuJp9qt6Cywdlz8ygvtufDbgxENK6F3FHR_S6Bxg6A8eR0t7d2KOPJJHbSuhjpXif3KwJvfAZhM84ow6TZBIG0M4_jslg/s1600/2.jpg" height="150" width="200" /></a></div>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
ជីវិតពិតជាត្រូវការធម៌ Life really need Dharma </h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
<a name='more'></a></h1>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="400" src="https://www.youtube.com/embed/8CyOZ5Ap7kg" width="600"></iframe>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-66102846534860517602015-05-06T18:07:00.003-07:002015-05-06T18:07:39.046-07:00Bong renh smot in kampongcham<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0iHkm7U7xsMyVoeqHE043E6cqI1DfUwrhNmEU4kPvhyZCYgTGdTp7YZLunR1SXkfGWDrs8eorq3qybKXL1b-UlFDbTxAKB0oI2G67weeA62RSMV-gbkX-F3mbjbzCQerCe6nuWlK34sg/s1600/k.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0iHkm7U7xsMyVoeqHE043E6cqI1DfUwrhNmEU4kPvhyZCYgTGdTp7YZLunR1SXkfGWDrs8eorq3qybKXL1b-UlFDbTxAKB0oI2G67weeA62RSMV-gbkX-F3mbjbzCQerCe6nuWlK34sg/s1600/k.jpg" height="150" width="200" /></a></div>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
<a dir="ltr" href="https://www.youtube.com/watch?v=ofA1mdEsWhM" id="creator-editor-title-link" style="background-color: transparent; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; border: 0px; color: #468aca; cursor: pointer; display: inline-block; font-size: 18px; height: 1.1em; margin: 0px; max-width: 700px; overflow: hidden; padding: 0px; text-decoration: underline; text-overflow: ellipsis; white-space: nowrap; word-wrap: normal;" title="Bong renh smot in kampongcham">Bong renh smot in kampongcham</a></h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
</h1>
<h1 class="creator-editor-title" style="background-color: white; border: 0px none; color: black; font-family: arial,sans-serif; font-size: 18px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: bold; letter-spacing: normal; line-height: 1em; margin: 8px 0px; padding: 0px; text-align: center; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; word-spacing: 0px;">
<a name='more'></a> </h1>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="400" src="https://www.youtube.com/embed/ofA1mdEsWhM" width="600"></iframe>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-49307672276334568562014-06-20T07:55:00.001-07:002014-06-20T07:55:17.245-07:00Code Button HTML ងាយៗទាំង5 សម្រាប់ប្រើក្នុងករណីពិសេសៗ <h1 class="post-title">
Code Button HTML ងាយៗទាំង5 សម្រាប់ប្រើក្នុងករណីពិសេសៗ
</h1>
<div class="post-header">
<div class="post-header-line-1">
<div class="addthis_toolbox addthis_default_style ">
<a class="addthis_button_facebook_like at300b" href="https://www.blogger.com/null"></a><br />
<div class="fb-like fb_iframe_widget" data-action="like" data-font="arial" data-href="http://www.sombokrean.net/2013/09/code-button-html-5.html" data-layout="button_count" data-ref=".U6RHp4yRUM8.like" data-send="false" data-show_faces="false" data-width="90">
<a class="addthis_button_facebook_like at300b" href="https://www.blogger.com/null"><span style="height: 20px; vertical-align: bottom; width: 78px;"></span></a></div>
<a class="addthis_button_facebook_like at300b" href="https://www.blogger.com/null">
</a>
<a class="atc_s addthis_button_compact" href="https://www.blogger.com/null"></a><a class="addthis_button_expanded" href="http://www.sombokrean.net/2013/09/code-button-html-5.html#" tabindex="1000" target="_blank" title="View more services">1</a>
</div>
</div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRxPDqcXdqSVoyTpdUj1TjVn5rSVgcFEtiDpwaw9nsIGA1CupJqIHBdR5HclMJ-jSoK6wugV4ef8pHzgwuVEUO5puQDGgDzihnUy5paoOolSD0ku76g-U-eD5zsqpdq6E3RCKdV1cAmyI/s1600/1.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRxPDqcXdqSVoyTpdUj1TjVn5rSVgcFEtiDpwaw9nsIGA1CupJqIHBdR5HclMJ-jSoK6wugV4ef8pHzgwuVEUO5puQDGgDzihnUy5paoOolSD0ku76g-U-eD5zsqpdq6E3RCKdV1cAmyI/s1600/1.PNG" /></a></div>
<br />
សំបុករៀនបង្ហាញអំពី ធ្នុច CSS ពណ៌ប្រផេះចាស់ មានស្រមោល
ដែលប្រើកូដពិបាកក្នុងការដាក់ ប៉ុន្តែសម្រាប់កូដ HTML
នេះវិញគឺមានភាពងាយស្រួលដាក់
មិនទៅរញេរញ៉ៃជាមួយនឹងរូបរាងប្លុក។ ការដាក់ Code Button
នេះជួយឱ្យសោភ័ណភាពប្លុករបស់យើងកាន់តែមានភាពប្រសើរឡើង។
ចំពោះប្លុកឬគេហទំព័រ
ផ្សេងៗខ្ញុំក៏ឃើញមានការពេញនិយមប្រើផងដែរ។
ដូចនេះក្នុងឋានៈយើងជាប្លុកមួយក៏មិនអាចឱ្យចាញ់គេបានដែរ។
ដូចនេះខ្ញុំសូមធ្វើការពណ៌នា បង្ហាញតាមកូដនីមួយៗខាងក្រោម ៖<br />
<span style="color: #bf9000;">កូដ HTML ទាំងប្រាំ</span> :<br />
<br />
<br />
<div style="background: Auto; border-radius: 15px; border: 3px solid #FFA500; color: black; height: auto; overflow: auto; padding: 8px;">
<a href="http:///#" target="_blank"><button class="btn">សំបុករៀន</button></a> </div>
<br />
<div style="background: Auto; border-radius: 15px; border: 3px solid #FFA500; color: black; height: auto; overflow: auto; padding: 8px;">
<a href="http:///#" target="_blank"><button style="background:
red; cursor: pointer;">សំបុករៀន</button></a></div>
<br />
<div style="background: Auto; border-radius: 15px; border: 3px solid #FFA500; color: black; height: auto; overflow: auto; padding: 8px;">
<a href="http:///#" target="_blank"><button style="background-color: lightgreen;">សំបុករៀន</button></a></div>
<br />
<div style="background: Auto; border-radius: 15px; border: 3px solid #FFA500; color: black; height: auto; overflow: auto; padding: 8px;">
<a href="http:///#" target="_blank"><button
style="background-image:
url(b6.gif);"><b>សំបុករៀន</b></button></a></div>
<br />
<div style="background: Auto; border-radius: 15px; border: 3px solid #FFA500; color: black; height: auto; overflow: auto; padding: 8px;">
<a href="http:///#" target="_blank"><button style="background-color: transparent;">សំបុករៀន</button></a></div>
<br />
<span style="color: red;">ចំណាំ</span> របៀបប្រើក្នុងអត្ថបទ ៖
- ចូលទៅក្នុងប្លករបស់លោកអ្នក រួចសាកបើកសរសេរអត្ថបទថ្មីមួយ។
- ដោយឈរលើ HTML Edit តាប ចម្លងទម្រង់កូដ ដែលមានទម្រង់ (ឧទាហរណ៍)៖
យើងត្រូវដូរកូដនៅត្រង់ ៖
- http:///# : សម្រាប់តំណភ្ជាប់។
- សំបុករៀន : ឈ្មោះតំណភ្ជាប់ ឬ ពាក្យក្នុងធ្នុច (button)។
<b>Blogger</b>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-34341775397866679632014-05-27T04:17:00.001-07:002014-05-28T02:59:39.059-07:00វចនានុក្រមខ្មែរមានជា Software<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioStZhjQOPJGlfAED5PZqTP3BSDVGgQqRlMdqPJUsj56abNgDN4l3tpKqaz5BIeXyY4dMktbVvYJSQz2g0eOIjEQUIKw7iswVSjFK8nz1zeu-qsX-tO9plosGRcFtqal-vAeE6DKebPPc/s1600/6116712322_6f0e7d5852_m.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioStZhjQOPJGlfAED5PZqTP3BSDVGgQqRlMdqPJUsj56abNgDN4l3tpKqaz5BIeXyY4dMktbVvYJSQz2g0eOIjEQUIKw7iswVSjFK8nz1zeu-qsX-tO9plosGRcFtqal-vAeE6DKebPPc/s1600/6116712322_6f0e7d5852_m.jpg" height="69" width="200" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<iframe height="480" src="https://docs.google.com/file/d/0B6TVqGXcX7tjSUU4YnY3VGRBbHM/preview" width="640"></iframe>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-45152810026617505032014-05-22T02:34:00.001-07:002014-05-22T09:49:57.262-07:00ការហ្វឹកហាត់ ការធ្វើ ហ្វឹកហាត់ចិត្ត និង អប់រំបញ្ញា<span style="background-color: red;"></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhudH3UgYlr_LL6nBfPW3o-pqfduISxAD5brq4UFajnHyUoF_eCg-8wSJpBztX8lJK1BATpIVmMa6dAFVNzhXHL4lbuLA96divIicCyxt6nHKbBFkzq97pqNwPNqxRBoznH4lYtyxM-9to/s1600/thumb.gif" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhudH3UgYlr_LL6nBfPW3o-pqfduISxAD5brq4UFajnHyUoF_eCg-8wSJpBztX8lJK1BATpIVmMa6dAFVNzhXHL4lbuLA96divIicCyxt6nHKbBFkzq97pqNwPNqxRBoznH4lYtyxM-9to/s1600/thumb.gif" height="298" width="400" /></a></div>
<span class="en font15 bold" style="color: #904d05; line-height: 35px;">ការហ្វឹកហាត់ ការធ្វើ ហ្វឹកហាត់ចិត្ត និង អប់រំបញ្ញា</span><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;"><span style="font-size: medium;">ការហ្វឹកហាត់ ការធ្វើ ហ្វឹកហាត់ចិត្ត និង អប់រំបញ្ញា</span><br />
</span></span></div>
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ការឲ្យក្មេងរៀនគឺជាប្រការដំបូង
ចាប់ផ្ដើមដោយការរៀនអំពីការ ប្រើភ្នែក ត្រចៀក ច្រមុះ អណ្ដាត
ដែលជារឿងក្នុងជីវិតប្រចាំថ្ងៃ ហើយដែលជារឿងរស់នៅ។
បើនិយាយដោយខ្លីគឺថា រៀនដោយការហ្វឹកហាត់
ការប្រព្រឹត្តក្នុងការប្រើភ្នែកមើល ប្រើត្រចៀក ស្ដាប់ ។ល។ និង
ការប្រព្រឹត្តក្នុងការប្រើប្រាស់បរិភោគ ក៏ជាការហ្វឹកហាត់ ចិត្ត និង
ហ្វឹកហាត់បញ្ញាផងដែរ។ព្រមជាមួយគ្នានោះ បែបបទដែលហៅថា សីល សមាធិ
បញ្ញា ក្នុងខណៈនោះ ទាំងបីនេះបានសំដែងចេញមកតាមការប្រព្រឹត្ត
ដែលហៅថាសីល។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ផ្ដើមអំពីការបរិភោគសន្សឹមៗ ហាត់ឲ្យក្មេងផ្ដើមយល់
ដឹង និង គិត ជាបណ្ដើរៗ និងសួរគេថា យើងបរិភោគនេះ
តើបរិភោគដើម្បីអ្វី? បើមិនដូច្នោះទេ ក្មេងមានទម្លាប់ និង
អាកប្បកិរិយា ការសម្លឹងទៅដោយគិតថា ឆ្ងាញ់ ឬមិនឆ្ងាញ់តែប៉ុណ្ណោះ។
ការពិតការបរិភោគ មិនបានបញ្ចប់ទៅត្រឹម ការឆ្ងាញ់
ឬមិនឆ្ងាញ់នោះទេ តែការបរិភោគវាជាសេចក្ដីត្រូវការរបស់ជីវិត
គឺរាងកាយនឹងស្ថិតនៅបានត្រូវតែមានការបរិភោគ ត្រង់នេះមានន័យថា
បរិភោគដើម្បីឲ្យរាងកាយមានសុខភាពរឹងមាំទេតើ
ហើយបើយើងមានសុខភាពរឹងមាំ ទោះទៅធ្វើកិច្ចការអ្វីក៏បាន
គឺដំណើរជីវិតនឹងប្រព្រឹត្តទៅបានល្អ។ មែនហើយ
បរិភោគដើម្បីជីវិតរស់នៅ និងសុខភាពមាំទាំ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- អូ៎! បើយ៉ាងនេះ គួរបរិភោគយ៉ាងណា
ទើបតបស្នងសេចក្ដីត្រូវការរបស់រាងកាយឲ្យបានត្រឹមត្រូវ។
បើចង់ឲ្យរាងកាយមានសុខភាពល្អមាំទាំ
ត្រូវបរិភោគនូវអាហារដែលរាងកាយត្រូវការ តិចច្រើនយ៉ាងណា
ពេលនេះពិតជាមានពាក្យដែលត្រូវឆ្លើយ។
បើបរិភោគដើម្បីឆ្ងាញ់ឬដើម្បីភាពសង្ហារ
នឹងមិនមានពាក្យឆ្លើយមិនមានទីបំផុតថា បរិភោគប៉ុនណា
ហើយប្រើប្រាក់ចាយប៉ុនណាក៏មិនល្មម។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ព្រមជាមួយការយល់ដឹងក្នុងការបរិភោគ
ឬត្រូវបរិភោគយ៉ាងណានោះ ក្មេងក៏ផ្ដើមមានតុល្យភាព
មិនមែនបរិភោគត្រឹមតែឆ្ងាញ់ និង ខ្ជះខ្ជាយ មិនមានបញ្ញានោះទេ
គឺក្មេងនឹងប្រែមកបរិភោគដោយបញ្ញា មិនមែនដោយតណ្ហា និង មោហៈ
ដែលជាការបរិភោគល្អ
ព្រោះថាបរិភោគដើម្បីតបស្នងសេចក្ដីត្រូវការរបស់រាងកាយ
ដែលអាចឲ្យជីវិតនេះតាំងនៅបានត្រឹមណាក៏ត្រឹមនោះក៏គឺជាការសាង
និស្ស័យដែលល្អ ដោយការយល់ដឹងឬការសិក្សា។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ដោយហេតុនេះ
ទើបបានជាព្រះពុទ្ធសាសនាផ្ដើមហ្វឹកហាត់ខ្លួន
ដោយការឲ្យពិចារណាអាហារ សម្លៀកបំពាក់ថា យើងបរិភោគ
យើងប្រើប្រាស់ដើម្បីអ្វី ឆ្លើយខ្លួនឯងឲ្យបានហើយសឹមធ្វើ។
ការធ្វើយ៉ាងនេះ នឹងធ្វើឲ្យក្មេងបរិភោគដើម្បីប្ដូរយកភាព
សង្ហារដែលជាការខ្ជះខ្ជាយ ដែលប្រព្រឹត្តទៅតាមសម័យនិយម។
តែមានទំនុកចិត្តខ្លួនឯង ព្រោះដឹងការពិត និង
មានបញ្ញាគ្រប់គ្រងដែលជាទំនុកចិត្តដ៏រឹងមាំល្អ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- មនុស្សយើងបើមានចិត្តតាំងមាំដោយបញ្ញា
សម្លឹងមើលការពិត ចិត្តរឹងរឹតតែមាំទាំ។
ក្មេងដែលមានចិត្តតាំងមាំជាមូលដ្ឋានហើយ
សូម្បីស្ថិតនៅក្នុងក្រសែនៃការនិយមយ៉ាងណាក្ដី
ក៏មិនអាចអូសទាញក្មេងឲ្យទៅតាមក្រសែនោះបានដែរ។ ដូច្នោះ
ការសិក្សានេះ ត្រូវចាប់ផ្ដើមពីក្នុងគ្រួសារ
ដែលផ្លូវព្រះពុទ្ធសាសនាហៅថា សីលថ្នាក់ដំបូង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ចំណែកម្យ៉ាងទៀត គឺការប្រើភ្នែកមើល ត្រចៀកស្ដាប់
ច្រមុះដឹងក្លិន អណ្ដាតដឹងរស និងសម្ផស្សតាមផ្លូវកាយ
ក្នុងផ្លូវព្រះពុទ្ធសាសនា ហៅថា ការប្រើឥន្ទ្រិយ ដែលធ្វើនាទី២ផ្នែក។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ផ្នែកទី១ គឺផ្នែកទទួលការរលឹកដឹងថា សប្បាយ មិនសប្បាយ
ឬព្រងើយៗ ដូចជាឃើញរបស់ល្អស្អាតក៏សប្បាយភ្នែកឃើញរបស់មិនល្អស្អាត
ក៏មិនសប្បាយភ្នែក ឬទាស់ភ្នែក។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- មួយផ្នែកទៀត គឺផ្នែកទទួលការយល់ដឹង។
ធ្វើនាទីទទួលការយល់ដឹងជាគោលថា យ៉ាងនេះជាពណ៌ខៀវ
ពណ៌ក្រហមជាដើមឈើ ជាភ្នំ ជាព្រះវិហារ... ។ ធ្វើឲ្យកើតការយល់ដឹង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- មនុស្សយើងដែលរស់នៅនេះគឺ ទទួលដឹងដោយឃើញដោយឮជាដើម
ហើយមានសេចក្ដីរលឹកដឹងថា សប្បាយភ្នែកក៏ចូលចិត្ត ពេញចិត្ត។
បើរលឹកដឹងថា មិនសប្បាយភ្នែក ទើសភ្នែក ក៏មិនចូលចិត្ត ចង់គេច
ចង់ជៀស។ បើសប្បាយត្រូវចិត្ត ត្រូវថ្លើម ក៏ពេញចិត្តចង់បាន ចង់ឃើញ
សេចក្ដីសុខ និង ទុក្ខក៏កើតមានឡើងក្នុងពេលនោះ។
នេះជាផ្នែកការរលឹកដឹង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- តែត្រូវប្រើឥន្ទ្រិយក្នុងការទទួលចំណេះដឹង នឹងធ្វើឲ្យមានការអភិវឌ្ឍជឿនលឿន ព្រោះដោយសារមានការយល់ដឹង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ដូច្នោះ ធ្វើយ៉ាងណាដើម្បីឲ្យក្មេងបានប្រើភ្នែក
ច្រមុះ ត្រចៀក អណ្ដាត កាយ ដែលហៅថា ឥន្ទ្រិយ
ឲ្យប្រព្រឹត្តទៅដើម្បីបានទទួលការយល់ដឹងឲ្យកើតបញ្ញា
គឺជាការបង្កើនការយល់ដឹងមិនមែនត្រឹមតែសោយនូវអារម្មណ៍
តាមផ្លូវភ្នែក ត្រចៀក ច្រមុះ ដើម្បីសោយនូវរូបស្អាត សំឡេង ពីរោះ...
តែប៉ុណ្ណោះទេ។ តែត្រូវឲ្យបានយល់ដឹង គឺសិក្សាថា នេះគឺអ្វី
ជាអ្វី មកយ៉ាងណា ដើម្បីអ្វីមានប៉ុនណា ប្រើយ៉ាងដូចម្ដេច?
មានគុណទោសយ៉ាងណា ។ល។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- សរុបសេចក្ដីមក ក្មេងប្រើភ្នែក ត្រចៀក ច្រមុះ អណ្ដាត កាយ ដើម្បីសោយអារម្មណ៍ម្យ៉ាង និង ដើម្បីសិក្សាម្យ៉ាង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- អាត្មាធ្លាប់បានសួរកូនក្មេងដែលបានមកវត្តថា " អានាង
ឯងមើល ទូរទស្សន៍មួយថ្ងៃប៉ុន្មានម៉ោង? " តែបើថ្ងៃសៅរ៍
អាទិត្យវិញក៏មើលច្រើន អាចមួយថ្ងៃតែម្ដង "។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- សួរបន្តទៀតថា " ដែលមើលទូរទស្សន៍នោះ មើលដើម្បី
មើលប៉ុន្មានភាគរយ មើលដើម្បីសិក្សាប៉ុន្មានភាគរយ " ក្មេងឆ្លើយថា "
មិនធ្លាប់បានឮឡើយ " តែគេទ្រឹងមិនយូរប៉ុន្មាន ក៏ឆ្លើយថា "
មើលដើម្បីមើល ៩៩% ដើម្បីដើម្បីសិក្សាបន្ថែមមិនមានទេ "។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- " អូ៎ ម្ដេចបានជាយ៉ាងនោះ អានាងឯងធ្វើនេះត្រូវទេ? "
យើងមិនបានបង្គាប់គេ មិនបានសម្រេចឲ្យគេ គឺឲ្យគេគិតដោយខ្លួនឯង។
ក្មេងប្រាប់ថា " មិនត្រូវទេ " គេដឹង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- " បើយ៉ាងនោះធ្វើដូចម្ដេចទើបល្អ " ក្មេងឆ្លើយថា " ត្រូវកែប្រែ "។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- " អានាងឯងត្រូវកែប្រែយ៉ាងណា " ក្មេងឆ្លើយថា "
មើលដើម្បីមើល ៥០% មើលសិក្សា ៥០% អាត្មាក៏ប្រាប់ទៅវិញថា
ខ្នាតនេះមិនត្រឹមត្រូវទេ ចិត្តក្មេងសម័យនេះ
ត្រូវមនុស្សចាស់ធ្វើគំរូទុកឲ្យមិនល្អ ដូច្នោះ
អានាងមិនត្រូវប្រញាប់ប្រញាល់ពេកទេ ចង់មើលតិចច្រើនប៉ុនណាក៏បាន
តែត្រូវផ្ដើមសិក្សាឲ្យច្រើនឡើង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ទីបំផុតក្មេងឆ្លើយថា " ដើម្បីមើល ៧០% ដើម្បីសិក្សា ៣០% "។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ណ្ហើយចុះ ចាប់ផ្ដើមត្រឹមនេះសិនក៏បាន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ក្មេងដែលចាប់ផ្ដើមគិត និង យល់ព្រមធ្វើយ៉ាងនេះ
នឹងផ្ដើមបោះជំហានទៅមុខ ព្រោះមានការមើលដើម្បីសិក្សា
ហើយសេចក្ដីសុខកើតអំពីការសិក្សានឹងចម្រើនឡើង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- សេចក្ដីសុខរបស់មនុស្សយើង
មានព្រោះបានការតបស្នងសេចក្ដីត្រូវការ។
បើយើងមានសេចក្ដីត្រូវការអ្វីមួយ
កាលបើបានការតបស្នងសេចក្ដីត្រូវការនោះ យើងក៏មានសេចក្ដីសុខ។
ពេលនេះក្មេងមានទម្លាប់នៅជាមួយសេចក្ដីត្រូវការ គឺការមើល
គឺចង់មើល ចង់ស្ដាប់ ដើម្បីបានការតបស្នង
គឺការរីករាយសប្បាយចិត្តតែម្យ៉ាង គេក៏បានទទួលសេចក្ដីសុខ
អំពីការបានលេង បានមើល បានស្ដាប់ និង បានសោយនូវសេចក្ដីរីករាយ។
តែបើគេទម្លាប់ខ្លួនក្នុងការសិក្សា បានយល់ដឹង និង
កើតការចូលចិត្តឬចង់ដឹង កាលបានតបស្នងសេចក្ដីត្រូវការ
គឺការចង់ដឹង គេក៏មានសេចក្ដីសុខពីការយល់ដឹង។
ពេលនោះនឹងធ្វើឲ្យក្មេងមានការអភិវឌ្ឍ។
តែបើជាការតបស្នងដល់ការត្រូវការ
គឺការសោយអារម្មណ៍ឬការរីករាយសប្បាយ វិថីរបស់ការទទួលដឹង និង
ដំណើរទៅមុខក្នុងផ្នែកការរលឹកដឹង គឺបានជួបរបស់ណាដែលពេញចិត្ត
ក៏មានសេចក្ដីសុខ បើបានជួបនឹងរបស់ដែលមិនពេញចិត្ត
ក៏ជាទុក្ខវិលវល់ត្រឹមតែប៉ុណ្ណឹងឯង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- បើក្នុងផ្លូវផ្ទុយពីនេះវិញ
បើជាការតបស្នងសេចក្ដីត្រូវការចង់ចេះ ចង់ដឹង
វិថីរបស់ការទទួលដឹង និង ការកើតសេចក្ដីសុខក៏ប្រែប្រួល
ព្រោះការយល់ដឹងមិនកើតឡើងជាមួយការពេញចិត្តឬមិនពេញចិត្ត។
គេបានយល់ដឹង ទោះបានជួបរបស់មិនល្អ ទីពេញចិត្តគេក៏ដឹង និង
ការយល់ដឹងនេះហើយ ដែលបានតបស្នងសេចក្ដីត្រូវការបាន
គេក៏មានសេចក្ដីសុខជាមួយការយល់ដឹងនោះ។ ដូច្នោះ
គេក៏បានរួចផុតដំណាក់កាលទី១ គឺរួចផុតអំពីអំណាចនៃការកំណត់សុខ
និង ទុក្ខដោយការពេញចិត្ត និង មិនពេញចិត្ត
ដែលតាមផ្លូវព្រះពុទ្ធសាសនាហៅថា ត្រេកអរ និង មិនត្រេកអរ មានន័យថា
ការពេញចិត្តឬមិនពេញចិត្ត
មិនមែនជាតួកំណត់សេចក្ដីសុខឬសេចក្ដីទុក្ខឲ្យគេទេ។
តែការយល់ដឹងជាតួកំណត់ ទោះជារបស់ពេញចិត្តឬមិនពេញចិត្ត
គេក៏បានយល់ដឹង និង មានសេចក្ដីសុខ។
ទើបគេអាចមានសេចក្ដីសុខបានគ្រប់ស្ដានការណ៍។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ពួកបុថុជ្ជនគ្រប់ថ្នាក់
កាលបានជួបរបស់ដែលសប្បាយភ្នែកក៏ពេញចិត្ត។
កាលជួបរបស់ដែលទើសភ្នែកក៏ទាស់
ហើយសុខក៏នៅជាមួយនឹងរបស់ពេញចិត្ត។
ទុក្ខក៏នៅជាមួយរបស់ដែលមិនពេញចិត្ត
ហើយគេក៏បានចូលមកក្នុងក្បួននៃការរត់រកសេចក្ដីសុខ
គេចជៀសពីទុក្ខ។ តែគេគួរតែរៀនយល់ដឹង
ការយល់ដឹងមិនកើតឡើងជាមួយការពេញចិត្តឬមិនពេញចិត្ត។
របស់ដែលពេញចិត្តក៏បានដឹង របស់ដែលមិនពេញចិត្តក៏បានដឹង។
ពេលនោះគេអាចនឹងទទួលបានសេចក្ដីសុខពីការយល់ដឹងនោះ
ហើយគេអាចមានសេចក្ដីសុខសូម្បីបានជួបរបស់ដែលមិនពេញចិត្ត។
នេះជាការអភិវឌ្ឍ។ រួមសេចក្ដីមក
គឺរួចផុតពីការវិលវល់ក្នុងសេចក្ដីសុខ និងទុក្ខ
ដែលត្រូវកំណត់ដោយការពេញចិត្តឬមិនពេញចិត្ត
គឺគេអាចមានសេចក្ដីសុខគ្រប់ស្ថានការណ៍
ព្រោះការយល់ដឹងអាចកើតឡើងគ្រប់ស្ថានការណ៍។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ក្រៃលែងជាងនោះទៅទៀត
បន្ទាប់មកគេនឹងសម្លឹងឃើញបន្ថែមទៀតនូវរបស់ដែលគេមិនពេញចិត្ត
ឬរបស់ណាដែលជាបញ្ហា គេនឹងបានយល់ពីរបស់នោះកាន់តែច្រើន។
កាលបានយល់ដឹងច្រើនបានសិក្សាច្រើន
គេក៏ក្លាយជាក្មេងដែលអាចពេញចិត្តក្នុងរបស់ដែលមិនពេញចិត្ត
ពេញចិត្តនឹងរបស់ដែលពិបាក អាចប្រឈមមុខនឹងបញ្ហា និង
អាចមានសេចក្ដីសុខ អំពីរបស់មិនពេញចិត្ត អំពីរបស់ដែលពិបាក
ឬអំពីបញ្ហាពួននោះបានទៀតផង។
ពេលនេះក្មេងក៏រឹងប៉ឹងក្រៃលែងឡើងជាងមុន ទាំងតាមផ្លូវចិត្ត និង
ផ្លូវបញ្ហា។ បើយើងមិនអាចអភិវឌ្ឍក្មេងឲ្យដល់ដំណាក់កាលនេះ
គឺឲ្យក្មេងមានសមត្ថភាព
ដែលនឹងអាចមានសេចក្ដីសុខអំពីការយល់ដឹងឬអំពីការតបស្នងការ
ចង់ចេះចង់ដឹង ក្មេងក៏មិនអាចឈានទៅរកការសិក្សាបានឡើយ។
បច្ចុប្បន្ននេះ ការសិក្សាមិនបានចាប់យកចំណុចនេះ ព្រោះហេតុនោះ
ការសិក្សានឹងដំណើរការទៅបានដោយលំបាក
ព្រោះយើងមិនបានហ្វឹកហាត់សិក្សា ឬ និយាយម្យ៉ាងទៀត
ព្រោះមនុស្សនៅមិនទាន់អភិវឌ្ឍឈានឡើងក្នុងការសិក្សា។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ដកស្រង់ចេញពីសៀវភៅ សុភមង្គលគ្រួសារជាសន្តិសុខ</span><br />
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា </span></span>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-25319935976177290102014-05-22T02:29:00.002-07:002014-05-22T02:29:40.620-07:00សេចក្ដីសុខអំពីការចង់ធ្វើឲ្យល្អ<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYWbuMwM5CGCKzVS2NYIfVEWNLbnd-vOIoUge3FY26TM9IlfDVi7f0bP5SojmHok-PKlT82FCs6KzHAurU1PQ_K8zI6XyeqhieDf_ajjMINNCIeXwn3CO5-a9buSDCFQFaMK9cDPuBY8s/s1600/thumb.gif" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYWbuMwM5CGCKzVS2NYIfVEWNLbnd-vOIoUge3FY26TM9IlfDVi7f0bP5SojmHok-PKlT82FCs6KzHAurU1PQ_K8zI6XyeqhieDf_ajjMINNCIeXwn3CO5-a9buSDCFQFaMK9cDPuBY8s/s320/thumb.gif" height="298" width="400" /> </a><br />
<br />
<span class="en font15 bold" style="color: #904d05; line-height: 35px; line-height: 35px;">សេចក្ដីសុខអំពីការចង់ធ្វើឲ្យល្អ</span><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;"><span style="font-size: medium;">សេចក្ដីសុខអំពីការចង់ធ្វើឲ្យល្អ</span><br />
</span></span></div>
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- សំណួរសួរថាៈ ពោលដល់ចំណុចនេះ
មានប្រការមួយដែលគួរគិតថា បច្ចុប្បន្ននេះ
យើងបង្រៀនឲ្យរៀនដើម្បីទៅរកការងារធ្វើ បង្រៀនថា ត្រូវធ្វើយ៉ាងណា
ធ្វើយ៉ាងនោះដើម្បីយកទៅប្រកបអាជីពបានរកប្រាក់បាន។ បើដូច្នោះ
លក្ខណៈដូចពោលមកនេះ មិនមែនជាការសិក្សាដើម្បីអភិវឌ្ឍទេ?<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ចម្លើយៈ វាមិនមែនជាការសិក្សាដូចគ្នាទេ
គឺការសិក្សាពិតនៅមិនទាន់បានចាប់ផ្ដើមនៅឡើយ។
អាត្មាធ្លាប់និយាយក្នុងពេលប្រជុំហើយថា "
ការសិក្សានៅមិនទាន់បានចាប់ផ្ដើម
ព្រោះថាការសិក្សាដែលចាប់ផ្ដើមពី ភ្នែក ត្រចៀក ច្រមុះ អណ្តាត កាយ
នេះឯង ដោយការមានអាការទទួល ដឹងទើបត្រឹមត្រូវ " ។ តែពេលនេះ
ក្មេងស្ថិតនៅត្រឹមតែថ្នាក់នៃការប្រើឥន្ទ្រិយ
ដើម្បីទទួលសេចក្ដីរលឹកដឹង និង
មិនបានទទួលការណែនាំឲ្យមានការគិតក្នុងការសិក្សា ចង់យល់ដឹង
ហើយប្រើឥន្ទ្រិយដើម្បីទទួលសេចក្ដីយល់ដឹង និង
មិនឈានបន្តទៅក្នុងថ្នាក់នៃការចង់ធ្វើឲ្យល្អ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ការចង់យល់ដឹងជាមួយការដែលចង់ធ្វើវាឲ្យល្អ
គឺនៅពេលយល់ដឹង គេនឹងសង្កេតឃើញបានដោយខ្លួនឯងថា
របស់នោះនៅក្នុងភាវៈដែលអាចប្រព្រឹត្តទៅបានឬមិនបាន
ហើយធ្វើឲ្យគេគិតថា របស់នេះគួរជាយ៉ាងនេះ
របស់នោះមិនគួរជាយ៉ាងនោះ និងគួរដោះស្រាយយ៉ាងណា។ ពេលនោះ
ការត្រូវការមូលដ្ឋានសិក្សាមាន២យ៉ាង
ដែលនឹងចូលមកប្រចាំក្នុងចិត្តគឺ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
១- ការចង់ចេះ ចង់ហ្វឹកហាត់ខ្លួន<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">២- ចង់ធ្វើនូវរបស់នៅមិនទាន់ត្រឹមត្រូវ ដែលខ្វះខាតឲ្យបានល្អឡើង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- សេចក្ដីប្រាថ្នា ឬសេចក្ដីត្រូវការយ៉ាងនេះ ជាកុសល
គឺចំណង់ដែលជាកុសល។ បើនិយាយដោយខ្លីទៅថា ការចង់ចេះ ចង់ដឹង និង
ចង់ធ្វើឲ្យបានល្អ កាលក្មេងនៅមិនទាន់អភិវឌ្ឍចំណង់ ឬ
សេចក្ដីត្រូវការ ២យ៉ាងនេះ
ក្មេងមានត្រឹមតែសេចក្ដីត្រូវការក្នុងការសោយអារម្មណ៍ និង
សេចក្ដីសុខអំពីការសោយនូវអារម្មណ៍ អំពីការប្រព្រឹត្តពុំមានឡើយ។
មនុស្សយើងនឹង អភិវឌ្ឍទៅបានអាស្រ័យមានសេចក្ដីប្រាថ្នា ចង់ចេះ ចង់ដឹង
និងចង់ធ្វើឲ្យល្អ។ ពេលនោះ
សេចក្ដីសុខនឹងមានយ៉ាងធំធេងបណ្ដាលមកពីការប្រព្រឹត្ត។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ចំពោះក្មេងបច្ចុប្បន្ន បើឲ្យការសិក្សាភ្លាំងភ្លាត់ (
គឺមិនបានសិក្សា ) ក៏នឹងមានសេចក្ដីសុខតែក្នុងផ្លូវម្ខាង
អំពីការសោយអារម្មណ៍។ គេមិនចង់ធ្វើ បើឲ្យគេធ្វើក៏ជាទុក្ខ
បើប្រែជានឹងមានសេចក្ដីសុខ គឺចង់សុខដោយពុំចាំបាច់ធ្វើ
ដោយត្រូវការបម្រុងបម្រើ ដែលមានអ្នកដទៃចាំធ្វើឲ្យ។ បើយ៉ាងនេះ
ខ្លួនឯងក៏អភិវឌ្ឍទៅមិនរួច សង្គមក៏ចប់។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
បើមានការសិក្សាត្រឹមត្រូវហើយ
ក្មេងក៏រួចផុតពីការចង់តែសោយនូវអារម្មណ៍
ឡើងមកកាន់ការចង់សិក្សា ហើយនឹងមានសេចក្ដីសុខអំពីការបានយល់ដឹង។
បើក្មេងអភិវឌ្ឍឡើងមកកាន់ការសិក្សាយ៉ាងនេះ
បញ្ហាក្នុងគ្រួសារក៏ថយចុះ ក្មេងនឹងមិនទាមទារច្រើនពេក។ ពេលនោះ
ឪពុកម្ដាយរង់ចាំឲ្យគេគិត ដោយសួរថាចង់ធ្វើអ្វី? ច្រើនជាងសួរថា
ចង់បានអ្វី?<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- បើឪពុកម្ដាយជ្រើសរើសយកតែសំណួរថា ចង់បានអ្វី
ហើយទៅរកអ្វីនោះយកមកឲ្យ
ក្មេងនឹងផ្ដើមមាននិស្ស័យចង់បានក្រៃលែងឡើង
ឲ្យប៉ុន្មានក៏មិនចេះគ្រប់ មានតែការទាមទារច្រើនឡើង។
បើឲ្យមិនគ្រប់ នៅក្នុងគ្រប់ក៏មិនមានសេចក្ដីសុខ
គេក៏ទៅរកសេចក្ដីសុខនៅខាងក្រៅផ្ទះ អាចទៅសេពគប់នឹងថ្នាំញៀន។
តែបើក្មេងឈានចូលមកកាន់ការសិក្សា មានសេចក្ដីសុខពីការយល់ដឹង និង
ការប្រព្រឹត្ត ឪពុកម្ដាយក៏ត្រឹមតែរង់ចាំមើលថា ក្មេងចង់ធ្វើអ្វី?
និងធ្វើយ៉ាងណាឲ្យល្អក្រៃលែងឡើង ហើយចាំជួយទំនុកបម្រុង
ក្មេងក៏អភិវឌ្ឍដោយខ្លួនឯង ឯបញ្ហាទាំងឡាយក្នុងគ្រួសារក៏ថយចុះ
ព្រោះក្មេងម្នាក់ៗមានរឿងដែលត្រូវធ្វើ
គឺធ្វើបរិយាកាសជុំវិញឲ្យល្អដោយខ្លួនឯង។
តែបើឪពុកម្ដាយចាំតែបម្រុងបម្រើកូន នោះវាមិនចេះចប់
ក្មេងក៏មានតែចាំសម្លឹងមើលច្រណែនគ្នា ក្រែងអ្នកដទៃបានច្រើនជាង
ជំទាស់ មើលបំណាំ មិនមានសេចក្ដីសុខ
សេចក្ដីរលឹកដឹងក្នុងសភាពជាបងប្អូនក៏មិនមាន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ព្រោះហេតុនោះ
ទើបត្រូវជួយក្មេងក្នុងការហ្វឹកហាត់ខ្លួនឲ្យចូលទៅកាន់ការសិក្សា
ឲ្យបាន។ ការសិក្សាក្នុងគ្រួសារនេះ ជាមូលដ្ឋានពិតប្រាកដ
ត្រឹមត្រូវតាមគោលការណ៍ពិតរបស់ធម្មជាតិ និង
បង្កើតបរិយាកាសនៃការយល់ដឹង បរិយាកាសនៃការសិក្សាឲ្យកើតឡើង។
នេះជាសេចក្ដីសុខមួយបែបរបស់មនុស្ស ដែលផ្សេងពីសេចក្ដីសុខ
ដែលកើតឡើងជាមួយកាមគុណ
មិនមែនជាសេចក្ដីសុខតាមធម្មជាតិរបស់មនុស្ស
ដែលនៅមិនទាន់បានអភិវឌ្ឍ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ដកស្រង់ចេញពីសៀវភៅ សុភមង្គលគ្រួសារជាសន្តិសុខសង្គម</span><br />
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា </span></span>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-90006624579503764672014-05-21T10:23:00.002-07:002014-05-21T10:23:17.726-07:00ទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួន<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9C51xMfMi5uwK-ehFWGkjVM4CHY3LOggM_Ke8_5S_4YIR1BBzbIpVAG4bS66IZxZactJ0pGu6vMKTYFhVxqCjwzleKD81vnGMPKppAJNiON8z-07lg8QrvM6x8qutsDHIMWfShDxun2c/s1600/p1385029040.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9C51xMfMi5uwK-ehFWGkjVM4CHY3LOggM_Ke8_5S_4YIR1BBzbIpVAG4bS66IZxZactJ0pGu6vMKTYFhVxqCjwzleKD81vnGMPKppAJNiON8z-07lg8QrvM6x8qutsDHIMWfShDxun2c/s1600/p1385029040.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<h1>
<br /></h1>
<h1>
<br /></h1>
<h1>
<br /></h1>
<h1>
<br /></h1>
<h1>
<br /></h1>
<h1>
ទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួន</h1>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjw4OyT1NXcpfkO4kNmV7khKIkXMgcLV0WZQc8QgMWaXMwp4KpV3JN2DVROohV8qJNi-0R7haDad4C94RhVlIhKXXzBRfsimYqu-qB5QonP-wlpI8QJbvoL99rOY88-JgP1eEpNoqhF8WY/s1600/khmerboxing.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjw4OyT1NXcpfkO4kNmV7khKIkXMgcLV0WZQc8QgMWaXMwp4KpV3JN2DVROohV8qJNi-0R7haDad4C94RhVlIhKXXzBRfsimYqu-qB5QonP-wlpI8QJbvoL99rOY88-JgP1eEpNoqhF8WY/s1600/khmerboxing.jpg" height="426" width="640" /></a></div>
<h2>
ទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួនជាពាក្យទំនៀមមួយដែលស្ថិតនៅក្នុងសន្តាន
ចិត្តខ្មែរតាំងពីយូរលង់ណាស់មកហើយ។ ពាក្យទំនៀមនេះ
បង្ហាត់មនុស្សឲ្យចេះលាក់តម្រិះពោលគឺមិនបង្រៀនអ្នកដទៃឲ្យអស់ពី
ក្នុងខ្លួននោះទេ។ មានដំណាលមកថា
កាលពីបូរាណកាលដ៏យូរលង់ណាស់មកហើយ ឆ្មា គឺជាគ្រូរបស់ខ្លា។ ឆ្មា
បានបង្រៀនខ្លាឲ្យចេះគ្រប់វិជ្ជា។
ថ្ងៃមួយខ្លាបែរជាមានបំណងចង់សម្លាប់ឆ្មាចោល
ប៉ុន្តែបំណងនេះមិនបានសម្រេចដោយសារឆ្មារត់ឡើងលើដើមឈើបាត់
ហើយខ្លាមិនចេះឡើងដើមឈើដូចឆ្មា។
ស្នៀតឡើងដើមឈើនេះជាស្នៀតមួយដែលឆ្មាលាក់ទុកការពារខ្លួន។
ឆ្មាមិនបានបង្ហាត់ខ្លាអំពីអាថ៌កំបាំងដែលធ្វើឲ្យឆ្មាឡើងដើមឈើ
បានទេ។ អាថ៌កំបាំងនោះគឺ ជុះអាចម៍កាយកប់
(ឆ្មាតែងតែធ្វើដូច្នេះជាប្រចាំ)។<br />
<br />
មានរឿងមួយទៀតដែរដែលគេតែងនិយាយតៗគ្នាអំពីពាក្យទំនៀមទុកមួយ
ស្នៀតការពារខ្លួននេះ។ រឿងនោះគឺទាក់ទងនឹង
គ្រូបង្ហាត់វិជ្ជាគុនដល់សិស្ស។
ពេលសិស្សរៀនចប់វិជ្ជាគុនពីគ្រូរួចរាល់ហើយ
តែងដើរស្វែងរកគូប្រកួត។ សិស្សតែងឈ្នះគ្រប់ការប្រកួតទាំងអស់។
លុះយូរៗទៅអស់មានគូប្រកួតណាហ៊ានប្រកួតជាមួយទៀត។
ចុងក្រោយសិស្សសម្រេចចិត្តសុំប្រកួតជាមួយគ្រូឯង។
ការប្រកួតនេះសិស្សជាអ្នកឈ្នះ
ចំណែកឯគ្រូក៏បាត់បង់ជីវិតក្នុងដៃសិស្ស។
ដោយសារតែហេតុនេះហើយទើបក្រោយៗមកទៀត
គ្រូគុនផ្សេងៗតែងតែទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួន។<br />
<br />
រឿងទាំងពីរខាងលើស្តាប់ទៅដូចជាសមហេតុផលណាស់
ថាការលាក់តម្រិះគឺជារឿងដ៏ត្រឹមត្រូវ។ ប៉ុន្តែ
ទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួនពុំមែនសុទ្ធតែផ្តល់ផលល្អនោះទេ។
សូមពិចារណារឿងខាងក្រោម៖<br />
<br />
មានរឿងមួយដំណាលតៗគ្នាអំពីក្បាច់គុនទ្វាប្រាំបីរបស់ខ្មែរ។
ក្បាច់គុននេះជាក្បាច់គុនកំពូល ហើយកម្រមានអ្នកចេះណាស់។
ចំណែកឯការបង្ហាត់សិស្សគុនក៏កម្រដែរ។ ដោយសារតែពាក្យទំនៀម
ទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួន
គ្រូគុនតែងទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួនជានិច្ច ពោលគឺ
ក្បាច់គុនទ្វាប្រាំបី បង្ហាត់តែត្រឹមទ្វាប្រាំពីរ។
ពេលគ្រូធំស្លាប់ទៅ សិស្សគុនដែលចេះទ្វាប្រាំពីរ
ក៏បង្ហាត់សិស្សបន្តទៀត ដោយទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួន
គឺបង្ហាត់ត្រឹមតែទ្វាប្រាំមួយ។
គ្រូទ្វាប្រាំមួយទទួលសិស្សបង្ហាត់ត្រឹមតែទ្វាប្រាំ។
គ្រូទ្វាប្រាំទទួលសិស្សបង្ហាត់ត្រឹមតែទ្វាបួន។
គ្រូទ្វាបួនបង្ហាត់សិស្សត្រឹមតែទ្វាបី។
គ្រូទ្វាបីបង្ហាត់សិស្សត្រឹមតែទ្វាពីរ។
គ្រូទ្វាពីរបង្ហាត់សិស្សត្រឹមតែទ្វាមួយ។
គ្រូទ្វាមួយលែងទទួលបង្ហាត់សិស្ស
គឺទុកស្នៀតនេះគ្រាន់ការពារខ្លួន។ និយាយជាសរុប ក្បួនខ្នាត
តម្រិះវិជ្ជា ។ល។ បានរលាយបាត់ទៅតាមគ្រូដើម ដោយសារ
ទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួន។<br />
<br />
រឿងខាងលើទោះពិតខ្លះមិនពិតខ្លះ
ក៏ជាគតិពិចារណាសម្រាប់កូនខ្មែគ្រប់រូប
តើទុកមួយស្នៀតការពារខ្លួន ផ្តល់ផលចំណេញអ្វីខ្លះដល់សង្គមជាតិ។
តើគួរចែករំលែកចំណេះដឹង ឬលាក់ចំណេះដឹង?</h2>
<h2>
</h2>
<h2>
<span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា </span></h2>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-47634177452130583472014-05-21T10:19:00.001-07:002014-05-21T10:19:06.690-07:00មួយថ្ងៃធ្វើកិច្ចការមានប្រយោជន៍មួយ <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhd7lBjYLCvhWVP4y-9w4RgGHaHLsDjQlJzJ0anTkcDDn_UIvu7k48tRlOekIaH5MshU8c6A5gMP2M8ytgfRJZa8a2lM_WZ5u_JXKFbng51VkF5x2vxQiGQrvUvEFTM7xMFtIptjU8Y_U/s1600/p1385029486.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhd7lBjYLCvhWVP4y-9w4RgGHaHLsDjQlJzJ0anTkcDDn_UIvu7k48tRlOekIaH5MshU8c6A5gMP2M8ytgfRJZa8a2lM_WZ5u_JXKFbng51VkF5x2vxQiGQrvUvEFTM7xMFtIptjU8Y_U/s1600/p1385029486.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<h1>
មួយថ្ងៃធ្វើកិច្ចការមានប្រយោជន៍មួយ</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
មួយថ្ងៃធ្វើកិច្ចការមានប្រយោជន៍មួយ </h1>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEefR9a5U1cmVkzg9nOGqqFXufDTeEL2uK9h8DceD0I5GcmTD1u74rBu0E53OwM9r8NOJQje3-tlKsvBqXLKjuSFwitGjE4G4Q8W4ttG5Fc6GaQpz0OKIuaC7-5Ev24JeEVouvJuC4d0Q/s1600/365-activity.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEefR9a5U1cmVkzg9nOGqqFXufDTeEL2uK9h8DceD0I5GcmTD1u74rBu0E53OwM9r8NOJQje3-tlKsvBqXLKjuSFwitGjE4G4Q8W4ttG5Fc6GaQpz0OKIuaC7-5Ev24JeEVouvJuC4d0Q/s1600/365-activity.jpg" height="214" width="320" /></a></div>
<h2>
គេថាសុភមង្គលកើតមានក្នុងចិត្ត។
ប្រសិនបើចិត្តប្រសព្វតែនឹងរឿងល្អៗជារៀងរាល់ថ្ងៃ
មានន័យថាសុភមង្គលក៏កើតមានជារៀងរាល់ថ្ងៃដែរ។
មនុស្សតែងរីករាយកាលណាគេបានធ្វើកិច្ចការដែលខ្លួនពេញចិត្ត
និងយល់ថាខ្លួនបានធ្វើប្រយោជន៍ជារៀងរាល់ថ្ងៃ។
ចូរជ្រើសរើសសកម្មភាពណាមួយមកធ្វើជារៀងរាល់ថ្ងៃ
ដើម្បីអភិវឌ្ឍន៍ស្មារតីនិងគំនិតច្នៃប្រឌិត។
សូមកុំមើលរំលងប្រយោជន៍ពីកិច្ចការតូចតាចឲ្យសោះ។
កាលណាយើងអាចចាប់ផ្តើមធ្វើកិច្ចការពីតូចឡើងទៅ
យើងនឹងសន្សំសេចក្តីអំណត់ច្រើន។
កិច្ចការនេះក៏ជាចំនុចចាប់ផ្តើមបើកច្រកគំនិតឆ្ពោះទៅរកការ
បង្កើតថ្មីផងដែរ។ មួយថ្ងៃធ្វើកិច្ចការមួយ មួយឆ្នាំសម្រេចបាន ៣៦៥
សមិទ្ធិផល។ ចុះ ១០ ឆ្នាំ ២០ ឆ្នាំ ខាងមុខនឹងបានប៉ុន្មាន?<br />
<br />
ចូរចាប់ផ្តើមធ្វើពីឥឡូវនេះនូវរាល់កិច្ចការដែលអ្នកពេញចិត្ត
អ្នកនឹងភ្ញាក់ផ្អើលនៅពេលឃើញខ្លួនឯងរីកចម្រើនទៅមុខជារៀងរាល់
ថ្ងៃ។ កាន់តែធ្វើ កាន់តែសប្បាយចិត្ត កាន់តែចង់ធ្វើបន្ថែមទៀ។<br />
<br />
កិច្ចការមួយចំនួនខាងក្រោមអ្នកអាចជ្រើសរើសដើម្បីធ្វើជារៀងរាល់ថ្ងៃ៖<br />
<br />
- ថតរូបមួយថ្ងៃមួយ ៖ ទេសភាពទីក្រុង ជនបទ ជីវភាពរស់នៅប្រចាំថ្ងៃ ផ្លែឈើ រុក្ខជាតិ សត្វគ្រប់ប្រភេទ ។ល។</h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDqIhEVWYPL_drrsk8UiOyQIG1TRMADVGFZSimV25TgzaMn4qQKfgO8Qnp-ly6UNPWUNNfIogbbqfxby64h_yRabD_i4ULEfXtlK0dRFpRM5CxpXCSMNrFsK0MYgD8ImNlFJfueNYYMU8/s1600/lifeinangkor.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDqIhEVWYPL_drrsk8UiOyQIG1TRMADVGFZSimV25TgzaMn4qQKfgO8Qnp-ly6UNPWUNNfIogbbqfxby64h_yRabD_i4ULEfXtlK0dRFpRM5CxpXCSMNrFsK0MYgD8ImNlFJfueNYYMU8/s1600/lifeinangkor.jpg" height="267" width="400" /></a></div>
<h2>
<br />
</h2>
<h2>
- រៀនសរសេរសំបុត្រមួយថ្ងៃមួយ www.365lettersblog.blogspot.com/<br />
<br />
- រៀនបត់រូបបេះដូង www.aheartaday.com រូបសត្វ...<br />
<br />
- រៀនដើរតួចិត្តល្អ ចិត្តអាក្រក់ តួកំប្លែង ។ល។ មួយថ្ងៃតួមួយ www.youtube.com/liveandletlivia<br />
<br />
- រៀនចម្អិនម្ហូបដែលមិនទាន់ចេះ</h2>
<h2>
</h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmEUNoATUjozdobHy2imqRVrVwyQCfBfduvCguXOZCszkopiQ-Pee3Gj02UVzwdGBMAaRw6q_gSmi6jsc4rH4Ul5pUTDAS_QASiGXS2R9EYK3u7vm5QzalRoG7rAW6LRDZfNh4Kt9O_wI/s1600/cooking.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmEUNoATUjozdobHy2imqRVrVwyQCfBfduvCguXOZCszkopiQ-Pee3Gj02UVzwdGBMAaRw6q_gSmi6jsc4rH4Ul5pUTDAS_QASiGXS2R9EYK3u7vm5QzalRoG7rAW6LRDZfNh4Kt9O_wI/s1600/cooking.jpg" height="265" width="400" /></a></div>
<h2>
</h2>
<h2>
- ថតរូបផ្ទាំងផ្សាយពាណិជ្ជកម្មប្លែកៗ<br />
<br />
- សន្សំពាក្យស្លោកដាស់តឿនចិត្តមួយថ្ងៃមួយ <a href="http://www.facebook.com/media/set/?set=a.165010946895080.43510.158088944253947&type=3" target="_blank">Wisdom in Khmer</a><br />
<br />
- រៀនគូរគំនូររូបអ្វីមួយដែលខ្លួនចង់បានមួយថ្ងៃមួយ<br />
<br />
- ប្រមូលវត្ថុអនុស្សាយវីយ៍ចាស់ៗកាលពីកុមារភាព<br />
<br />
- ធ្វើតុទូកៅអី<br />
<br />
- ដេរប៉ាក់រូបតុក្កតា<br />
<br />
បន្ទាប់ពីជ្រើសរើសកិច្ចការណាមួយហើយ ចូរចាប់ផ្តើមធ្វើភ្លាម
នឹងចងក្រងជាឯកសារផ្ទាល់ខ្លួន។
ប្រសិនបើអាចចូរចែករំលែកស្នាដៃទាំងនេះជាមួយមិត្តភក្តិដទៃទៀត។
គេអាចចែករំលែកស្នាដៃតាមរយៈប្លក (wordpress, blogspot,...) ឬ
facebook ។ល។</h2>
<h2>
</h2>
<h2>
ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា </h2>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-4601942150022729102014-05-21T10:12:00.002-07:002014-05-21T10:12:41.242-07:00ខ្មែរចូលចិត្តអួត<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5vrP9FE_c1BCwxGDgtzU0oeVW0KH7cgnkWg7QF8TIa0rHK7mYNXJAYtwR6qFfIrrI-HtEBmoRR_XzNU8iqW6bsUkRtGHx817D8E2r8DfDufBdkXytXCptce7Zuv-5GZccYxWX5C5cGkk/s1600/p1385029676.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5vrP9FE_c1BCwxGDgtzU0oeVW0KH7cgnkWg7QF8TIa0rHK7mYNXJAYtwR6qFfIrrI-HtEBmoRR_XzNU8iqW6bsUkRtGHx817D8E2r8DfDufBdkXytXCptce7Zuv-5GZccYxWX5C5cGkk/s1600/p1385029676.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<h1>
ខ្មែរចូលចិត្តអួត</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h2>
តាមមូលដ្ឋានភូមិសាស្ត្រខ្មែរជាជនជាតិចូលចិត្តអួត
ព្រោះខ្មែរឋិតក្នុងអំបូរខ្មែរមន
ឯអំបូរខ្មែរមនមានទីតាំងស្ថិតនៅជ្រោយសុវណ្ណភូមិ។
ប្រជាជនដែលរស់នៅក្នុងជ្រោយសុវណ្ណភូមិរមែងសប្បាយចិត្តនឹងភោគ
ទ្រព្យធម្មជាតិរបស់ខ្លួន
ហើយញ៉ាំងចិត្តរបស់ខ្លួនឲ្យមានអំណួតអួតមិនដឹងខ្លួន។
ប្រជាជនដែលរស់នៅក្នុងជ្រោយសុវណ្ណភូមិគឺមន ចាម និងខ្មែរ
ប៉ុន្តែសម័យនោះពុំមានកំណត់ព្រំដែនទេ។
គេរស់នៅតាមបែបកុលសម្ព័ន្ធ។
គេរកស៊ីជួញមាសជាមួយពួកព័រទុយគ្ហេដែលឧស្សាហ៍ធ្វើដំណើរតាម
សមុទ្រចិននិងតាមអូកែវ។
គេពុំសូវខ្វល់ខ្វាយពីការរកស៊ីប៉ុន្មានទេក្រៅពីជួញមាស
ជាហេតុធ្វើឲ្យជនជាតិទាំងនេះមានអំណួតច្រើន
ឯជនជាតិអួតច្រើនជាងគេគឺ មន បន្ទាប់មកគឺចាម
បន្ទាប់មកទៀតគឺខ្មែរ។
ខ្មែរអួតតិចជាងគេក្នុងចំណោមជនជាតិទាំងបី
ប៉ុន្តែក៏និយមអួតដែរទោះតិចក្តីច្រើនក្តី
ទើបបុព្វបុរសខ្មែរចងក្រងជាពាក្យចាស់សម្រាប់សម្គាល់ផ្នត់គំនិត
ជនជាតិទាំងបីនេះ ៖<br />
<br />
- មន យកមេឃទ្រាប់អង្គុយ<br />
<br />
- ចាម ខ្វះមួយចង្អាមដល់មេឃ<br />
<br />
- ខ្មែរ កប់ពពកជ្រកអាចម៍ជន្លេន<br />
<br />
តាមពាក្យចាស់ខាងលើយើងសង្កេតឃើញថា ខ្មែរអួតត្រឹមតែកប់ពពក
គឺពុំទាន់ដល់មេឃទេ ហើយឆាប់វិញមកកាន់សភាពដើមរបស់ខ្លួនវិញ
មានន័យថាអួតហើយច្រើនភ្ញាក់ខ្លួន។
ខ្មែរនិយាយជាមួយខ្មែរពុំដឹងថាខ្មែរចូលចិត្តអួតទេព្រោះផ្នត់
គំនិតអួតប្រហែលគ្នា
បើខ្មែរនិយាយជាមួយចាមដែលអួតខ្លាំងជាងខ្មែរទើបខ្មែរចាប់
អារម្មណ៍ថាចាមចូលចិត្តអួត យ៉ាងណាមិញ ចាមនិយាយជាមួយចាម
ផ្នត់គំនិតស្របគ្នាពុំដឹងថាខ្លួនជាជនជាតិអួតទេ
ប៉ុន្តែបើចាមនិយាយជាមួយមន ទើបចាមដឹងថាមនជាជនជាតិអួតខ្លាំង។<br />
<br />
- មន អួតខ្លាំងជាងគេរហូតដល់បាត់បង់អស់ទឹកដី<br />
<br />
- ចាម អួតខ្លាំងគួរសមដែរក៏ត្រូវបាត់បង់អស់ទឹកដី<br />
<br />
- ខ្មែរ អួតល្មមទើបនៅសល់ទឹកដីខ្លះ<br />
<br />
ហេតុអ្វីជនជាតិទាំងបីបាត់បង់អស់ទឹកដី ឬបាត់បង់ខ្លះនៅខ្លះ?<br />
<br />
ព្រោះជាជនជាតិអួតអាង
នឹងធនធានធម្មជាតិរបស់ខ្លួនដោយសប្បាយភ្លេចខ្លួនមិននឹកនាថា
មានជនជាតិដទៃចង់ដណ្តើមយកទឹកដីខ្លួនសោះ។<br />
<br />
ជនជាតិថៃដែលមានអំបូរខ្សែស្រឡាយជាមួយនឹងចិន
ព្រោះមានទីតាំងនៅប្រទេសចិនប៉ែកខាងត្បូងឆៀងខាងលិច
ក្នុងខែត្រយូណាន់ហើយដែលគេស្គាល់នៅសតវត្សទី៨
ក្រោយការវាយលុកនៃជនជាតិម៉ុងគ្ហោល នៅសតវត្សទី១៣
ក៏ឆ្លៀតសំរុកកងទ័ពមកភាគខាងត្បូងតាមក្រុងសុខោទ័យដណ្តើមយកទឹក
ដីមនអស់
និងទឹកដីខ្មែរខ្លះដែលជាខែត្រខណ្ឌនៅខាងជើងជួរភ្នំដងរែក
តាមដងទន្លេសេមូន ដូចជាខែត្រ នគររាជ សូរិន សង្គាស គោកខាន់ ស៊ីសាកេត
បុរីរម្យ រហូតដល់ដែនដីម៉ាឡាយូទៀតផង
ដែលសុទ្ធសឹងជាទឹកដីក្នុងជ្រោយសុវណ្ណភូមិ។<br />
<br />
នៅឆ្នាំ ១៧៩៤-៩៥ មន្ត្រីខ្មែរបីនាក់ដណ្តើមគ្នាធ្វើធំ
ម្នាក់អួតថាខ្លួនគ្រាន់បើជាងម្នាក់ព្រោះខ្លួនជាពូជអំបូរអួត។
មន្ត្រីបែន ប្រើល្បិចឲ្យមន្រ្តី សួស សម្លាប់មន្ត្រី មូ
រួចក៏សម្លាប់មន្ត្រី សួសវិញ
ប៉ុន្តែដោយមន្ត្រីសួសមានបក្សបួកច្រើន
បែនក៏បើកដៃឲ្យសៀមលើកទ័ពចូលមកវាយប្រហារប្រទេសខ្មែរបានដោយ
ងាយ ហើយយល់ព្រមប្រគល់ខែត្រខ្លះឲ្យសៀមជាការតបស្នងសងគុណ
ដូចជាខែត្រ បាត់ដំបង មង្គលបុរី និងសិរីសោភ័ណ។<br />
<br />
ហេតុអ្វីបានជានៅសម័យនោះមន្រ្តីខ្មែរឡើងចាងម្ល៉េះ?<br />
<br />
ព្រោះនៅសម័យនោះការអួតអាងដណ្តើមអំណាចគ្នាមានកំរិតខ្លាំងក្លា
ណាស់ដោយមានទ័ពបរទេសជាបង្អែក។
គេបង្ខំឲ្យព្រះអង្គអេងដែលជាបុត្រព្រះឧទ័យទី២
ឡើងសោយរាជ្យពីអាយុ ៦ ឆ្នាំ ឥតដឹងខ្យល់អ្វីសោះ
មន្ត្រីធ្វើអ្វីៗបានតាមចិត្ត។<br />
<br />
តាមឧទាហរណ៍ប្រវត្តិសាស្ត្រខាងលើនេះ
យើងអាចយល់បានថាទ័ពបរទេសដែលអាចឈ្លានពានទឹកដីខ្មែរបានដោយសារ
តែការឲ្យដៃពីមន្ត្រីខ្មែរដែលជាអ្នកមានអស្មិមានៈ
អួតអាងថាខ្លួនគ្រាន់បើជានិច្ចទោះបីប្រទេសជាតិរលត់រលាយក៏ដោយ។<br />
<br />
មានឯកសារច្រើនណាស់ដែលលាតត្រដាងបង្ហាញថា ខ្មែរចូលចិត្តអួត
ដូចជាច្បាប់ផ្សេងៗរបស់ខ្មែរ តាំងពីច្បាប់បណ្តាំបិតា
ច្បាប់កូនចៅ ច្បាប់កូនចៅល្បើក ច្បាប់ប្រុស...
សុទ្ធសឹងអប់រំកុំឲ្យខ្មែរចូលចិត្តអួតពេក
ដូចមានឧទាហរណ៍តទៅនេះ ៖<br />
<br />
ច្បាប់បណ្តាំបិតា<br />
<br />
កុំអួតកម្លាំង កុំអាងខ្លួនខ្លាំងរត់នឹងស្រមោល<br />
<br />
កុំអាងជាធំ កុំងាយពាក្យពោល<br />
<br />
...<br />
<br />
រីឯកង្កែប មុខដូចគេពេប ហាឡើងស្រដី<br />
<br />
អួតឯងកម្លាំង ជល់នឹងដំរី ទោះទាំងរាជសីហ៍<br />
<br />
ក៏អញមិនខ្លាច។<br />
<br />
ច្បាប់កូនចៅ<br />
<br />
...កុំអាងស័ក្តិបុណ្យ<br />
<br />
... កុំអាងមានទ្រព្យ<br />
<br />
... កុំអាងចំណេះ កុំអួតថាចេះ<br />
<br />
... កុំអួតភ្លេចខ្លួន<br />
<br />
... ចូរចេះដាក់ខ្លួន គួរគិតក្តីស្ងួន<br />
<br />
ស្រង់ចេញពីសៀវភៅ អត្ថាធិប្បាយទស្សនវិជ្ជា និពន្ធដោយ សរ សារុន បោះពុម្ពឆ្នាំ ១៩៧៣<br />
<br />
<br />
ក្រោយពីបានអានអត្ថបទនេះហើយតើអ្នកយល់យ៉ាងណា? តើការអួតអាងផ្តល់ផលវិបាកអ្វីខ្លះដល់សង្គម?<br />
<br />
គេគួរជម្រុះចោលនូវចិត្តអួតអាងចង់ឈ្នះចង់ចាញ់ អាងខ្នង អាងបក្ស អាងពួក...<br />
<br />
ត្បិតមនុស្សឥឡូវ យកខុសជាត្រូវ យកឆ្គួតធ្វើជា<br />
<br />
អំពើអាក្រក់ ឡិកឡក់លីលា ព្រហឺនពានពារ<br />
<br />
អាងមាសអាងប្រាក់។<br />
<br />
អាងព្រឺលអាងប្រាជ្ញ អាងកោងអាងកាច អាងកាប់អាងចាក់<br />
<br />
អាងជើងអាងដៃ អាងវាយអាងធាក់ អាងគុកច្រវាក់<br />
<br />
អាងម៉ាស៊ីនកាត់ក។<br />
<br />
អាងសុទ្ធតែខុស កូនអើយចាំចុះ អាងនោះមិនល្អ<br />
<br />
អ្នកគិតឲ្យល្អិត ត្បិតស្រុកយើងក្រ ប្រមាណតំណ<br />
<br />
តទៀតទៅមុខ។(ក្រមង៉ុយ)</h2>
<h2>
<br />
</h2>
<h2>
<span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា</span><br />
</h2>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-49162221393752289512014-05-21T10:09:00.003-07:002014-05-21T10:09:53.915-07:00កុំធ្វើខ្លួនអស្ចារ្យជាងចៅហ្វាយនាយ<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8UfRpAq-VPid3L0v4iuFI6V-oBWUb1xy4BuIEXNZweBg7_1oKs1LQgtWOCkhSs5ZvaOmrjwrn7og0KtJqG0MlUwXQD31HQ5oCCigy8y_NH9SFLtslZg18g7wmakR2fIca5oh1ZooFydg/s1600/p1385029843.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8UfRpAq-VPid3L0v4iuFI6V-oBWUb1xy4BuIEXNZweBg7_1oKs1LQgtWOCkhSs5ZvaOmrjwrn7og0KtJqG0MlUwXQD31HQ5oCCigy8y_NH9SFLtslZg18g7wmakR2fIca5oh1ZooFydg/s1600/p1385029843.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<h1>
កុំធ្វើខ្លួនអស្ចារ្យជាងចៅហ្វាយនាយ</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h2>
ជានិច្ចកាលចូរធ្វើឲ្យថ្នាក់លើមានអារម្មណ៍ថា គាត់នៅតែជាមេ។
ប្រសិនបើអ្នកចង់ឲ្យគាត់ចាប់អារម្មណ៍ចូរកុំព្យាយាមបង្ហាញថា
ខ្លួនឆ្លាតខ្លាំងពេក។ ចូរធ្វើឲ្យចៅហ្វាយនាយទទួលអារម្មណ៍ថា
គាត់ឆ្លាតជាងអ្នកជានិច្ច
បើធ្វើដូច្នេះបានអ្នកនឹងរក្សាអំណាចបានខ្ពស់។<br />
<br />
<span style="color: blue;">រឿងពិតក្នុងប្រវត្តិសាស្ត្រ</span><br />
<br />
នីកូ ឡាស ហ្វូកេត ជារដ្ឋមន្ត្រីហិរញ្ញវត្ថុរបស់ស្តេច ល្វីស ទី១៤
ជាមនុស្សចូលចិត្តជប់លៀង ស្រីស្អាត និងកំណាព្យ។
គាត់ជាមនុស្សស្រឡាញប្រាក់ ដែលនាំឲ្យជីវិតរបស់គាត់ហ៊ឺហា។ ហ្វូកេត
ជាមនុស្សឆ្លាត និងជាបុគ្គលចាំបាច់ដែលស្តេចខ្វះមិនបាន។ ហ្វូកេត
គិតថាខ្លួនសក្តិសមនឹងទទួលតំណែងជានាយករដ្ឋមន្ត្រី
ក្រោយពីមរណភាពរបស់អតីតនាយករដ្ឋមន្ត្រី ជូលេ ម៉ាហ្សារីន
ក្នុងឆ្នាំ ១៦៦១ ។ ផ្ទុយទៅវិញស្តេច ល្វីស បែរជាមិនតែងតាំង។
នេះជាសញ្ញាមួយប្រាប់ទៅហ្វូកេតថាស្តេចហាក់លែងសូវពេញចិត្តនឹង
ខ្លួនទៀតហើយ។ ដោយហេតុនេះ
ហ្វូកេតព្យាយាមរកមធ្យោបាយបំពេញចិត្តស្តេចដោយរៀបចំជាពិធីជប់លៀង
ដ៏ធំមួយដែលស្តេចមិនធ្លាប់ជួបប្រទះពីមុនមក។
ពិធីជប់លៀងមួយនេះ
ធ្វើឡើងក្នុងឱកាសឡើងគេហដ្ឋានថ្មីដ៏ធំស្គឹមស្កៃរបស់ ហ្វូកេត
ប៉ុន្តែក្នុងគោលបំណងសំដែងនូវការគោរពចំពោះស្តេច
និងភ្ញៀវកិត្តិយស។<br />
<br />
ពិធីលៀងសាយភោជននេះ ចូលរួមដោយភ្ញៀវកត្តិយសល្បីៗ នៅអឺរ៉ុប
និងបណ្តុំអ្នកប្រាជ្ញខ្លាំងៗផងដែរ។
ទាំងម្ហូបអាហារនិងបទភ្លេងពិតជាល្អប្រណីតគ្មានអ្វីផ្ទឹម។
ហ្វូកេត ថែមទាំងបានឡើងថ្លែងអំណរគុណចំពោះស្តេចទៀតផង។
បន្ទាប់ពីទទួលទានរួច ហ្វូកេតបាននាំភ្លៀវ
និងយាងដំណើរស្តេចកំសាន្តសួន និងវិមាន ជាទីសោមនស្សក្រៃលែង។
ស្របពេលជាមួយគ្នាគេឃើញមានបាញ់កាំជ្រួចអបអរសាទរផងដែរ។
រាត្រីកាលដ៏មនោរម្យនេះ
ភ្ញៀវទាំងអស់សុទ្ធតែទទួលស្គាល់ថាជាពិធីជប់លៀងដ៏ល្អប្រណីតជា
ងពិធីណាៗទាំងអស់។<br />
<br />
មួយថ្ងៃក្រោយមក ហ្វូកេត ត្រូវបានទាហានរាជវាំងចាប់ខ្លួន។
បីខែក្រោយមក គាត់ត្រូវបានកាត់ទោសពីបទលួចទ្រព្យសម្បត្តិជាតិ។
(តាមពិតទ្រព្យសម្បត្តិភាគច្រើនដែលគាត់លួច
សុទ្ធសឹងតែធ្វើក្នុងនាមស្តេច
និងដោយមានព្រះរាជានុញ្ញាតពីស្តេច។) ហ្វូកេត
ត្រូវបានគេរកឃើញថាមានទោស
និងបញ្ជូនទៅគុកដាច់ស្រាលបំផុតក្នុងប្រទេសបារាំង
និងចំណាយពេលម្ភៃឆ្នាំចុងក្រោយនៃជីវិតរបស់គាត់នៅក្នុងគុក។<br />
<br />
<span style="color: blue;">បំណកស្រាយ</span><br />
<br />
ស្តេច ល្វីសទី១៤ គឺជាមនុស្សពេញដោយអំណួតនិងមោទនភាព
ដែលតែងតែចង់បានចំណាប់អារម្មណ៍មកលើខ្លួនតែម្នាក់គត់គ្រប់ពេល
គាត់មិនអាចអត់ទ្រាំនឹងឲ្យនរណាម្នាក់ហ៊ឺហាជាងខ្លួនឡើង
ពិសេសរដ្ឋមន្ត្រីហិរញ្ញវត្ថុ។
ស្តេចល្វីសបានតែងតាំងរដ្ឋមន្ត្រីហិរញ្ញវត្ថុថ្មីឈ្មោះ ជៀន
បាបទិស្ត៍ កូលប៊ែរ
ដែលជាមនុស្សម្នាក់ល្បីខាងកំណាញ់និងមិនចេះរៀបចំពិធីជប់លៀង។
កូលប៊ែរ
មានភារកិច្ចធានាឲ្យបានថាប្រាក់គ្រប់កាក់គ្រប់សេនដែលចេញពី
រតនាគារជាតិត្រូវធ្លាក់ក្នុងដៃស្តេចល្វីសទាំងអស់។
ស្តេចល្វីសយកប្រាក់នេះទៅសង់វិមានធំស្កឹមស្កៃល្អជាងវិមានរបស់
ហ្វូកេត និងជាកន្លែងដ៏មនោរម្យបំផុតនៅវ៉ែសៃយ៍។ ព្រះអង្គប្រើ
ស្ថាបត្យករ អ្នកតុបតែងវិមាន និងអ្នកតុបតែងសួន ដដែលរបស់ហ្វូកេត។
រួចហើយព្រះអង្គរៀបចំពិធីជប់លៀងដ៏ប្រពៃបំផុត
ជាងពិធីជប់លៀងដែលធ្វើឲ្យហ្វូកេតជាប់គុកទៅទៀត។<br />
<br />
បើវិភាគតាមស្ថានការណ៍ខាងលើ យើងឃើញថាពិធីលៀងសាយភោជន
ដែលហ្វូកេតរៀបចំឡើង គឺក្នុងគោលបំណងសំដែងនូវភក្តីភាព
និងចិត្តស្មោះឥតងាករេចំពោះស្តេច។
គាត់មិនបានគិតថាពិធីនេះបែរជាធ្វើឲ្យស្តេចលែងពេញចិត្តចំពោះ
ខ្លួនទេ
គាត់បានគិតថាគាត់បានបង្ហាញស្តេចអំពីទំនាក់ទំនងល្អជាមួយមនុស្ស
ខ្លាំងៗ និងប្រជាប្រិយភាពរបស់ខ្លួន
ដែលធ្វើឲ្យខ្លួនក្លាយជាបុគ្គលដែលស្តេចអត់មិនបាន
និងបង្ហាញឲ្យឃើញថាគាត់គឺជាបុគ្គលម្នាក់ដែលសក្តិសមធ្វើជានាយក
រដ្ឋមន្រ្តី។ ផ្ទុយទៅវិញស្នាមញញឹមរបស់ភ្ញៀវ
បានធ្វើឲ្យស្តេចទទួលអារម្មណ៍ថា មិត្តភក្តិ
និងមន្ត្រីក្រោមឱវាទ ពេញចិត្តហ្វូកេតជាងស្តេចទៅទៀត
និងគិតថាហ្វូកេតសម្ញែង ទ្រព្យនិងអំណាច។
ស្តេចល្វីសមិនព្រមទទួលយកឡើង
ថែមទាំងរកលេសសមរម្យកម្ចាត់ហ្វូកេតចោលទៀត។<br />
<br />
<em>នៅពេលពិធីជប់លៀងចាប់ផ្តើម ហ្វូកេត ឡើងដល់កំពូល<br />
<br />
នៅពេលពិធីជប់លៀងបញ្ចប់ ហ្វូកេត ធ្លាក់ដល់បាត។</em><br />
<br />
(វ៉ុលទែរ ១៦៩៤-១៧៧៨)</h2>
<h2>
<span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា </span></h2>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-75875068123938543242014-05-21T10:06:00.002-07:002014-05-21T10:06:20.038-07:00សៀវភៅគួរអាន <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG2YRHqSWGI7C8I3A3immvjFGta9xO_wllDxbZDT3VkKzDbMGVPSL7QfdgSd29Yd4w9Lj6dYgEXE0fZxJAzjzLrBJKH0P7F6_Xo4XiNHmAy1ZO_MYzb_U8r1CSgq0RQD_4BOQ7OOsWksw/s1600/p1385044633.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgG2YRHqSWGI7C8I3A3immvjFGta9xO_wllDxbZDT3VkKzDbMGVPSL7QfdgSd29Yd4w9Lj6dYgEXE0fZxJAzjzLrBJKH0P7F6_Xo4XiNHmAy1ZO_MYzb_U8r1CSgq0RQD_4BOQ7OOsWksw/s1600/p1385044633.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<h1>
សៀវភៅគួរអាន </h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
</h1>
<h1>
សៀវភៅគឺជាប្រភពចំណេះដឹងដ៏សម្បូរបែបសម្រាប់អ្នកសិក្សា
ស្រាវជ្រាវ។ ការអានមានប្រយោជន៍ក្រៃលែងដល់ជិវិតមនុស្ស។
ការខិតខំអានសៀវភៅមួយក្បាល ឲ្យយល់សេចក្តីជាក់ច្បាស់ ចាំខសំខាន់ៗ
ប្រសើរជាងអានសៀវភៅដប់ក្បាលតែចាប់យកគោលសំខាន់មិនបាន។
ទោះបីអានសៀវភៅក្តី ស្តាប់សន្ទរកថាក្តី
ចូរកុំស្តាប់ឬអានត្រឹមតែសេចក្តីដែលបានឮ ឬឃើញ។
ចូរពិចារណាឲ្យចូលដល់ជម្រៅអាថ៌កំបាំងពីខាងក្រោយអត្ថបទរបស់អ្នក
និពន្ធ។
ពេលអានសៀវភៅត្រូវខិតខំវិនិច្ឆ័យថាអ្នកនិពន្ធមានវិធីនិពន្ធយ៉ាង
ម៉េច? ចូលចិត្តនិពន្ធរឿងអ្វីច្រើនជាងគេ?
ហើយគួរប្រៀបធៀបជាមួយស្នាដៃរបស់អ្នកនិពន្ធផ្សេងទៀត
តើមួយណាល្អជាង? ប្រការសំខាន់បំផុត គឺរាល់ពេលអានចប់
ត្រូវខិតខំនឹកថាយើងទទួលបានសេចក្តីអ្វីខ្លះ
ហើយយើងបានប្រយោជន៍អ្វីខ្លះពីការអានសៀវភៅនេះ។<br />
<br />
ខាងក្រោមនេះគឺជាសៀវភៅល្អៗដែលអាចជួយបង្កើនចំណេះដឹង និងពង្រឹងសមត្ថភាពគិតពិចារណា។<br />
<br />
១. សាងខ្លួនឯង និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ស៊ា ប៊ុនភេង<br />
<br />
២. មនោមយិទ្ធិ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ស៊ា ប៊ុនភេង<br />
<br />
៣. នយោបាយអប់រំខួក្បាល និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ម៉ៅ សុវណ្ណា<br />
<br />
៤. សកលចិន្តា និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ធម្មបាល ខៀវ ជុំ<br />
<br />
៥. បញ្ហានរក សួគ៌ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ធម្មបាល ខៀវ ជុំ<br />
<br />
៦. បញ្ហាអនាគត និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ធម្មបាល ខៀវ ជុំ<br />
<br />
៧. និពាន្តនៅឯណា? និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ធម្មបាល ខៀវ ជុំ<br />
<br />
៨. គឹម វូឈុង សហគ្រិនចំណាន គ្រប់មាគ៌ាសុទ្ធតែក្រាលដោយមាស<br />
<br />
៩. ល្បិចទល់មេឃ (៣ភាគ) និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ គឹម ឃាង<br />
<br />
១០. កំពូលមេដឹកនាំពិភពលោក (៣ភាគ)<br />
<br />
១១. ជនមានឥទ្ធិលនៅអាស៊ី (២ភាគ)<br />
<br />
១២. ស្រីហិតោបទេស (៤ភាគ) និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ភិក្ខុ ប៉ាង ខាត់<br />
<br />
១៣. គតិលោក (១០ភាគ) និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សុតន្តប្រិយជា ឥន្ទ<br />
<br />
១៤. ព្រះបាទធម្មិក និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ឥន្ទបញ្ញោភិក្ខុ ហេង មណីចិន្តា<br />
<br />
១៥. លក្ខខណ្ឌរបស់មេដឹកនាំ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ម៉ាស៊ឺស៊ីតា ខូណូស៊ឺកិ<br />
<br />
១៦. លះកង្វល់ផ្តល់សុខ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ អ៊ុន ទឹម<br />
<br />
១៧. ចិត្តសាស្ត្រអនុវត្តន៍ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ អ៊ុន ទឹម<br />
<br />
១៩. ពុកអ្នកមានបង្រៀនកូនអ្នកក្រ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ច័ន្ទ ឫទ្ធី<br />
<br />
២០. ធ្វើម៉េចអោយមានលុយ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សាឡូម៉ូន្ស ម៉ាយណ៍<br />
<br />
២១. ឯកសារមហាបុរសខ្មែរ<br />
<br />
២២. មូលដ្ឋានគ្រឹះនៃទំនាក់ទំនង និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ច័ន្ទ ឫទ្ធី<br />
<br />
២៣. មូលដ្ឋានគ្រឹះនៃការនិយាយ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ច័ន្ទ ឫទ្ធី<br />
<br />
២៤. ភាសាកាយវិការ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ច័ន្ទ ឫទ្ធី<br />
<br />
២៥. ញញឹមអាយុវេទ (២ភាគ) និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ច័ន្ទ ឫទ្ធី<br />
<br />
២៦. សិល្បៈលួងលោម និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ហ៊ុន គឹមស៊ា<br />
<br />
២៧. សុជីវធម៌ប្រចាំគ្រួសារ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សុង ស៊ីវ<br />
<br />
២៨. សុជីវធម៌សម្រាប់បុរសនិងស្រ្តី និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ក. សាន់ នាង<br />
<br />
២៩. ទំនាមទំលាប់និងប្រពៃណីខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ឧកញ៉ាមហាមន្ត្រី ញឹក នូវ<br />
<br />
៣០. ប្រវត្តិសាស្ត្រខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ត្រឹង ងារ<br />
<br />
៣១. សង្គមវិជ្ជាខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សរ សារុន<br />
<br />
៣២. អរិយធម៌ខ្មែរ-មន និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ កែប វ៉ាន់ឌី<br />
<br />
៣៣. អរិយធម៌ខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ លោកស្រី ត្រឹង ងា<br />
<br />
៣៤. បាត់ដំបងសម័យលោកម្ចាស់ (ខ្មែរ+អង់គ្លេស) និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ តូច ឈាង<br />
<br />
៣៥. ក្រមុំចូលម្លប់និងពិធីរើសគូស្រករ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ គិន ណន<br />
<br />
៣៦. កំណត់ហេតុជីវតាក្វាន់<br />
<br />
៣៧. វប្បធម៌និងអរិយធម៌ខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សរ សារុន<br />
<br />
៣៨. វប្បធម៌ឥណ្ឌា-ខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ គង់ នឿន<br />
<br />
៣៩. ចលនាអារ្យធម៌ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សុង ស៊ីវ<br />
<br />
៤០. បញ្ហាវប្បធម៌ និងអរិយធម៌ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ វ៉ាន់ ឌីកាអុន<br />
<br />
៤១. អត្ថាធិប្បាយ វប្បធម៌-អរិយធម៌ខ្មែរទូទៅ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ហួត រេចសួ<br />
<br />
៤២. អាទិទេពក្រុងអង្គរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ថាច់ វ៉ាន់ផាត និងកែវ សុភុន<br />
<br />
៤៣. មគ្គុទ្ទេសក៍នគរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ អាចារ្យ ប៉ាង ខាត់<br />
<br />
៤៤. ពិធីប្រចាំដប់ពីរខែ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ពេជ្រ សល់<br />
<br />
៤៥. តន្ត្រី និង ជីវិត និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ អ្នកស្រី កែវ ណារុំ<br />
<br />
៤៦. ប្រជុំវប្បធម៌ (ខេមរយានកម្ម) និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ឡុង ផ្លែង<br />
<br />
៤៧. ពូជអ្នកចំបាំង និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ បណ្ឌិត ប៊ិត ស៊ាងលឹម<br />
<br />
៤៨. ឧបករណ៍តន្ត្រីបុរាណកម្ពុជា<br />
<br />
៤៩. អត្ថាធិប្បាយទស្សនវិជ្ជា និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សរ សារុន<br />
<br />
៥០. មហាទស្សនវិទូនិងទស្សនវិជ្ជាក្នុងលោក (២ភាគ) និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សុខ សុត្ថាល<br />
<br />
៥១. ទស្សនវិជ្ជាឥណ្ឌានិងពហុទេពនិយម (២ភាគ) និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សុខ សុត្ថាល<br />
<br />
៥២. ចរិតខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ប៊ុណ្ណចន្ទ ម៉ុល<br />
<br />
៥៣. គុកនយោបាយ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ប៊ុណ្ណចន្ទ ម៉ុល<br />
<br />
៥៤. កំណាព្យមើលផែនដីខ្មែរសម័យប៉ុលពត និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ជួន ម៉េន<br />
<br />
៥៥. ច្បាប់ក្រមង៉ុយ<br />
<br />
៥៦. ច្បាប់ផ្សេងៗ<br />
<br />
៥៧. កំណាព្យគុកកាមកិលេស និពន្ធ កេង វ៉ាន់សាក់<br />
<br />
៥៨. កំណាព្យចិត្តក្រមុំ និពន្ធ កេង វ៉ាន់សាក់<br />
<br />
៥៩. កំណាព្យបុប្ផាខ្មៅ និពន្ធ គយ សារុន<br />
<br />
៦០. សង្ខេបទសជាតក និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ បណ្ឌិតមហា ឈឹម សុមេន៍<br />
<br />
៦១. ទានទស្សនៈ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ធម្មបាល ខៀវ ជុំ<br />
<br />
៦២. សូក្រាត និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ រស់ ចន្ត្រាបុត្រ<br />
<br />
៦៣. សូក្រាតបិតាទស្សនវិជ្ជា និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ស មេត្តា<br />
<br />
៦៤. មហាត្មៈគន្ធីដោះស្រាយវិបត្តិដោយទស្សនវិជ្ជាអហិង្សា និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ សុខ សុត្ថាល<br />
<br />
៦៥. វេយ្យាករណ៍ខ្មែរពិស្តារ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ពូវ អ៊ុម<br />
<br />
៦៦. វិភាគអក្សរសិល្ប៍ខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ វ៉ាន់ឌី កាអុន<br />
<br />
៦៧. ដើមកំណើតអង្គរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ម៉ារ បូរ<br />
<br />
៦៨. កំរងគុណធម៌ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ ច័ន្ទ ឫទ្ធី<br />
<br />
៦៩. កំណាព្យស្នេហ៍មាស និពន្ធ គង្គ ប៊ុនឈឿន<br />
<br />
៧០. បណ្តាំកវី និពន្ធ គង្គ ប៊ុនឈឿន<br />
<br />
៧១. ២៤ ម៉ោងដើម្បីសុខភាព និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ វេជ្ជបណ្ឌិត លី ចេងហ៊ុយ<br />
<br />
៧២. សំដីមាសនៃប្រធានាធិបតេយ្យអាមរិក៤២រូប និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ អ៊ុយ សុភ័ក្រ្ត<br />
<br />
៧៣. ប្រពៃណីថ្វាយបង្គុំនិងសំពះខ្មែរ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ អ៊ុន ទឹម<br />
<br />
៧៤. ភាសិតសំរាយ និពន្ធ/រៀបរៀងដោយ តៅ ហ៊ីង</h1>
<h1>
</h1>
<h2>
<span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា</span></h2>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-63027829811946173142014-05-21T09:58:00.002-07:002014-05-21T09:58:20.198-07:00ជីវប្រវត្តិនៃភិក្ខុវជិរប្បញ្ញោ សាន សុជា<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdyJXpD6c6MmYVlhnsBxdVJYu7x5LAlRri1uTIg9yuFGmrt5HNGlXWsxzEofY-N78WSK_H2c-CbJlJZ7ueoMui_RhpC5jYGxx_NTlrmRWuLPyV4hmyaMx5D1HjBbFghvb4cqFE_sDes04/s1600/thumb.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdyJXpD6c6MmYVlhnsBxdVJYu7x5LAlRri1uTIg9yuFGmrt5HNGlXWsxzEofY-N78WSK_H2c-CbJlJZ7ueoMui_RhpC5jYGxx_NTlrmRWuLPyV4hmyaMx5D1HjBbFghvb4cqFE_sDes04/s1600/thumb.png" height="298" width="400" /></a></div>
<span style="line-height: 2em;"><span style="font-size: small;">ជីវប្រវត្តិនៃភិក្ខុវជិរប្បញ្ញោ សាន សុជា</span></span><span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"></span><br />
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<br /><span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;">សេចក្តីបញ្ជាក់</span><span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br />
<br />
ជាបឋម ខ្ញុំសូមជម្រាបពុទ្ធបរិស័ទថា ជីវប្រវត្តិនេះ
សុជាខ្ញុំរៀបចំសរសេរឡើងដោយផ្ទាល់ដៃខ្លួនឯង ។ ជាធម្មតា
ជីវប្រវត្តិនៃបុគ្គលម្នាក់ៗ តែងត្រូវបានសរសេររៀបរាប់ដោយបុគ្គលដទៃ
ជំនួសសាមីជីវិត ។<br />
<br />
អ្នកសរសេរតែងតែនិយាយសរសើរ ឬអួតជំនួសម្ចាស់ជីវិត ។ ការនេះ
ព្រោះហេតុអ្វី? ព្រោះអ្នកសរសេរ ពុំបានដឹងចិត្ត
ឬបំណងរបស់សាមីជីវិតច្បាស់លាស់ផង
ចង់លើកតម្កើងនូវតម្លៃនៃជីវិតរបស់បុគ្គលដែលខ្លួនសរសេរផង ។
មូលហេតុនេះហើយ ដែលនាំឲ្យជីវប្រវត្តិ
ខុសឃ្លាតចាកសេចក្តីពិតយ៉ាងច្រើន ។</span><span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br />
<br />
សុជាខ្ញុំ មិនមែនជាអ្នកប្រាជ្ញ និងមិនមែនជាមនុស្សអស្ចារ្យ
ដែលគេមិនអាចបំភ្លេចបាន ក្រោយពេលដែលលាចាកលោកនោះទេ
ប៉ុន្តែដោយមិនចង់ឲ្យជីវប្រវត្តិរបស់ខ្លួន ពោរពេញដោយភាពអំនួត
ឬមិនត្រឹមត្រូវតាមសេចក្តីពិត
ទើបឆ្លៀតឪកាសដែលខ្លួនកំពុងមានជីវិតនៅឡើយ សរសេរជីវប្រវត្តិនេះឡើង
។ ការសរសេរនេះ ពុំមែនមានន័យថា សុជាខ្ញុំចង់អួតពីជីវិតខ្លួនឯងទេ
គឺមានន័យថា ខ្ញុំគោរពសច្ចធម៌ និងគោរពគណៈសិស្សគ្រប់គ្នា ។
និយាយបែបនេះហាក់ដូចជាខ្ញុំបានដឹងច្បាស់ថា
ខ្លួនឯងត្រូវស្លាប់ពេលណាអ៊ីចឹង ។<br />
<br />
តាមពិតខ្ញុំមិនដឹងទេ គ្រាន់តែដឹងតាមព្រះពុទ្ធដីកាថា
ជីវិតមិនទៀង តែសេចក្តីស្លាប់ទៀង ។ សុជាខ្ញុំ
ធ្លាប់មានអាពាធធ្ងន់ស្ទើរតែដាច់ជីវិតច្រើនលើកច្រើនគ្រាមកហើយ
បើមិនសរសេរទុកឲ្យហើយពិតជាហួសពេល,
ដើម្បីកុំឲ្យគេយករឿងមិនពិតទៅសូធ្យភូតភរនៅមុខឈាបនដ្ឋានច្រើន
ពេក ។</span><span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br />
<br />
ក្រោយពេលដែលសរសេររួច
បើបុណ្យអនុគ្រោះឲ្យជីវិតខ្ញុំរស់បានច្រើនឆ្នាំតទៅទៀត
ខ្ញុំក៏មិនចាំបាច់ចំណាយពេលវេលាឆ្លើយតបសំនួរ
របស់ពុទ្ធបរិស័ទដោយច្រើន ដែលតែងតែចង់ដឹងពីប្រវត្តិរបស់ខ្ញុំដែរ
ហើយប្រវត្តិដែលបានចារទុកក្នុងសំនេរនេះ
មានសេចក្តីពិស្តារជាងការដែលខ្ញុំឆ្លើយផ្ទាល់មាត់ ។
សេចក្តីដូចបានបំភ្លឺមកនេះ សូមមិត្តអ្នកអានជ្រាប ។</span><span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"></span><br />
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><br /></span>
<span style="background-color: white; font-size: small; line-height: 2em;"><span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា</span></span>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-90782922634697789492014-05-21T09:54:00.002-07:002014-05-21T09:54:42.798-07:00ចរណៈ ១៥ យ៉ាង<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjs_Rs8DensuXIkH_yA9zagifq-Nmd6ZxBa5-irF9gRgJoTkjaVQHRsGha0TzowqyIAPpwV2O3_V2Fssuaq8lP8CJ_yMfrzQGPSZODADQ3KwqgWhPGFyae5gXYPDduUZOcyInZMmgkcL18/s1600/thumb.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjs_Rs8DensuXIkH_yA9zagifq-Nmd6ZxBa5-irF9gRgJoTkjaVQHRsGha0TzowqyIAPpwV2O3_V2Fssuaq8lP8CJ_yMfrzQGPSZODADQ3KwqgWhPGFyae5gXYPDduUZOcyInZMmgkcL18/s1600/thumb.jpg" height="269" width="400" /></a></div>
<span class="en font15 bold" style="color: #904d05; line-height: 35px; line-height: 35px;">ចរណៈ ១៥ យ៉ាង</span><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 32px;"> ក្នុងអត្ថបទនេះ
នឹងលើកយកចរណៈ១៥របស់ព្រះសម្មាសម្ពុទ្ធមក និយាយជាបន្តទៅទៀត
គ្រាន់បានជាឈ្នួននៃសតិបញ្ញាក្នុងការសិក្សារិះគិតតទៅ។</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 32px;">ចរណៈ
ប្រែថា “ការប្រព្រឹត្ត, ការត្រាច់ទៅ ឬការដើរ” ។ ចរណៈនេះជាឈ្មោះបដិបទា
របស់ព្រះពុទ្ធជាម្ចាស់ ឬ ពុទ្ធសាវ័ក ដែលព្រះអង្គមានចរណៈដ៏បរិបូណ៌
សំដៅយកការ ប្រព្រឹត្តល្អដោយកាយ វាចា ចិត្តឥតមានបុគ្គលណាមួយ
ចាប់ថ្នាក់ ចោទប្រកាន់ ក្នុងផ្លូវសីលធម៌ ឬ
រង្កៀសចំពោះសេចក្តីប្រព្រឹត្តិព្រះអង្គបានឡើយ។ ចរណៈទាំង១៥
ចែកចេញជា៣ពួកគឺ សីល ជាពួកទី១ សទ្ធម្ម ជាពួកទី២ ឈាន ជាពួកទី៣។<br />
</span></span><span style="font-size: small; line-height: 32px;"><br />
ពួកទី១ សីល<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;"><br />
១-សីលសំវរៈ សង្រួមកាយវាចាតាមសិក្ខាបទនៃសីល។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">២-ឥន្ទ្រិយ
សំវរៈ សង្រួមឥន្ទ្រិយទាំង ៦ បានដល់ ១-ចក្ខុន្ទ្រីយ គឺភ្នែក,
២-សោតិន្ទ្រិយ គឺត្រចៀក, ៣-ឃានិន្ទ្រិយ គឺច្រមុះ, ៤-ជីវ្ហិន្ទ្រិយ
គឺអណ្តាត, ៥-កាយិន្ទ្រិយ គឺកាយ និង ៦-មនិន្ទ្រិយ គឺចិត្ត។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៣-ភោជនេ មត្តញ្ញុតា សេចក្តីដឹងប្រមាណក្នុងភោជន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៤-ជាគរិយានុយោគៈ ប្រកបរឿយៗក្នុងការភ្ញាក់រលឹក។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">ពួកទី២ សទ្ធម្ម ៧យ៉ាង<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៥-សទ្ធា ការជឿហេតុផលដែលគួរជឿ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៦-ហិរិ សេចក្តីខ្មាស់បាប។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៧-ឱតប្បៈ សេចក្តីតក់ស្លុតខ្លាចបាប។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៨-ពាហុសច្ចៈ ភាពជាអ្នករៀនសូត្រច្រើន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៩-វីរយៈ សេចក្តីប្រឹងប្រែង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">១០-សតិ សេចក្តីរលឹកចាំបាន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">១១-បញ្ញា ការដឹងច្បាស់ទូទៅ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">ពួកទី៣ រូបជ្ឈាន<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">ពាក្យថា
“ឈាន” ប្រែថា “ការដុតកំដៅនូវនីវរណៈ, ការពិនិត្យសម្លឹងនូវអារម្មណ៍”
ដើម្បី បង្វឹកចិត្តទាល់តែកើត អប្បនាសមាធិជាលំដាប់
តាំងពីឈានថ្នាក់ទាបរហូតដល់ ថ្នាក់ខ្ពស់។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">១២-បឋមជ្ឈាន
ឈានទី ១ ប្រកបដោយអង្គ៥ គឺ ១-វិតក្កៈ សេចក្ដីនឹកសំដៅឆ្ពោះទៅរក
អារម្មណ៍ដែលកំពុង ភាវនា។ ២-វិចារៈ
សេចក្ដីរំពឹងពិចារណាអារម្មណ៍ដែលកំពុងភាវនា។ ៣-បីតិ
សេចក្ដីឆ្អែតចិត្ត ។ ៤-សុខៈ សេចក្ដីសប្បាយក្នុងចិត្ត។ ៥-ឯកគ្គតា
ដំណើរមូលចិត្តស្លុងទៅ ក្នុងអារម្មណ៍តែមួយ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">១៣-ទុតិយជ្ឈាន ឈានទី២ ប្រកបដោយអង្គ៣ គឺ បីតិ សុខៈ ឯកគ្គតា។ លះនូវវិតក្កៈ និង វិចារៈ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">១៤-តតិយជ្ឈាន ឈានទី ៣ ប្រកបដោយអង្គ២ គឺសុខៈ ឯកគ្គតា។ លះវិតក្កៈ វិចារៈ និង បីតិ ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">១៥-ចតុត្ថជ្ឈាន ឈានទី៤ ប្រកបដោយអង្គ២ គឺ ឯកគ្គតា និង ឧបេក្ខា។ លះវិតក្កៈ វិចារៈ បីតិ និង សុខៈ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">ឈាន
ទាំងបួនថ្នាក់នេះ ហៅថា រូបជ្ឈាន
ជាឈានមានរូបធម៌ជាអារម្មណ៍រាប់បញ្ចូល ក្នុងរូបាវចរភូមិ ។
បុគ្គលអ្នកចម្រើនភាវនា បានសម្រេចផ្លូវឈាន សូម្បីត្រឹមតែ
បឋមជ្ឈានប៉ុណ្ណោះ ក៏ជួបប្រទះសេចក្ដីសុខសប្បាយធម្មតា
ឆ្ងាញ់ពិសាជាងរសជាតិអ្វីៗ ទាំង អស់។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">ព្រះសម្មាសម្ពុទ្ធជាម្ចាស់ទ្រង់បរិបូណ៌ដោយចរណៈទាំង១៥នេះឥតមានខ្វះចន្លោះត្រង់ណាឡើយ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">សិក្សាពាក្យ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">រូបជ្ឈាន (រូបុ័ច-ឈាន) ឈានដែលមានរូបធម៌ជាអារម្មណ៍ ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">អប្បនាសមាធិ (អ័ប-ប៉ៈ ន៉ា–) សមាធិដែលចុះស្លុងស៊ប់ក្នុងអង្គឈានពេញបរិបូរ ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">រូបភព (រូប៉ៈភប់) កន្លែងកើតនៃរូបព្រហ្ម។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">រូបាវចរ (រូប៉ាវ៉ៈចៈរៈ ឬ-ច; បា. < រូប + អវចរ) ចិត្តដែលត្រាច់រង្គាត់ ឬអន្ទោលទៅ ក្នុងរូបភព ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">រូបាវចរភូមិ (រូប៉ាវៈចៈរៈ ភូម; បា. < រូប + អវចរ + ភូមិ) ភូមិ, ទី ឬថ្នាក់របស់រូបាវចរ ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">ឥន្ទ្រិយ
ឬ ឥន្ទ្រីយ៍ (អិន-ទ្រី)ភាវៈជាធំ, ឥស្សរភាព; អានុភាព, អំណាច;
គុណានុភាពឬគុណសម្បត្តិរបស់ព្រះឥន្រ្ទឬដែលជាប់ទាក់ទងអំពីព្រះ
ឥន្រ្ទកម; រូបកាយ; កម្លាំង, កម្លាំងកាយ; សេចក្ដីដឹង, ប្រាជ្ញា; អារម្មណ៍;
មុខការ, នាទី; អាយតនៈខាងក្នុង, ប្រសាទឬប្រសាទរូប : សង្រួម ឥន្រ្ទិយ
ប្រុងប្រយ័ត្នអាយតនៈខាងក្នុងមានភ្នែកជាដើម។ ឥន្រ្ទិយ
សព្ទនេះមានន័យច្រើនយ៉ាងណាស់, ព. ពុ. ប្រាប់ថាអ្វីដែលជាធំ
តាមមុខតាមនាទីរបស់ខ្លួនឬដែលមានបែបភាពផ្សេងដោយឡែកហៅថា
ឥន្រ្ទិយ, ដូចជា ភ្នែក ហៅ ចក្ខុន្រ្ទិយ; ត្រចៀក ហៅ សោតិន្រ្ទិយ; ច្រមុះ ហៅ
ឃានិន្រ្ទិយ; អណ្ដាត ហៅ ជីវ្ហិន្រ្ទិយ; កាយ ហៅ កាយិន្រ្ទិយ; មនោ ឬ ចិត្ត ហៅ
មនិន្រ្ទិយ (ព្រោះអាយតនៈខាងក្នុងទាំង ៦ នេះជាធំក្នុងការទទួល
អារម្មណ៍តាមនាទីរបស់ខ្លួន ជាជំនួសគ្នាពុំបាន) ។
(វចនានុក្រមសម្តេចព្រះសង្ឃរាជ ជួន ណាត)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 32px;">សិក្ខាបទ (–បត់) ចំណែក, មាត្រារបស់សីលឬរបស់វិន័យ ។</span></span><br /><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 32px;">
</span></span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">នីវរណៈ = ធម៌ដែលជាគ្រឿងរារាំងចិត្តមិនឲបានសម្រេចសេចក្តីល្អ ហៅថា នីវរណធម៌ មាន ៥យ៉ាងគឺៈ</span><br /><span style="font-size: small; line-height: 32px;">
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">១- កាមច្ឆន្ទៈស្រឡាញ់ចូលចិត្តក្នុងអារម្មណ៍មានរូបជាដើម ដែលជាទីគាប់ចិត្ត។</span><br /><span style="font-size: small; line-height: 32px;">
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">២- ព្យាបាទៈ ចងចិត្តគំនុំគុំគួនអ្នកដទៃ។</span><br /><span style="font-size: small; line-height: 32px;">
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៣- ថីនមិទ្ធៈ ដំណើរដែលចិត្តរុញថយ និងដំណើរងុយងោកងក់។</span><br /><span style="font-size: small; line-height: 32px;">
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៤- ឧទ្ធច្ចកុកុក្កុច្ចៈ (អ៊ុត-ធាច់ចៈ – កុកកុច ចៈ) ដំណើរដែលចិត្តរាយមាយនិងរសាប់រសល់។</span><br /><span style="font-size: small; line-height: 32px;">
</span><span style="font-size: small; line-height: 32px;">៥- វិចិកិច្ឆា សេចក្តីសង្ស័យមិនចេះដាច់ស្រេច។</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small; line-height: 32px;"> </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small; line-height: 32px;"><span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា </span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-55120281078272143752014-05-21T09:50:00.002-07:002014-05-21T09:50:14.208-07:00អធិប្បាយចំពោះខន្តីជាតបធម៌<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixp9ezong6l6p1iJNaQAePmvZnw9TMhzvm8UMdKmdKYegS0uytMAn8mWph-UPF-Obp0iviftlB175wJpGa5U0oKkxOvY9rGLJuG7LAuUUoWnvlH3rPzJz6jgcjObg3vzFR0zqX9WGyBGY/s1600/thumb.gif" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixp9ezong6l6p1iJNaQAePmvZnw9TMhzvm8UMdKmdKYegS0uytMAn8mWph-UPF-Obp0iviftlB175wJpGa5U0oKkxOvY9rGLJuG7LAuUUoWnvlH3rPzJz6jgcjObg3vzFR0zqX9WGyBGY/s1600/thumb.gif" height="298" width="400" /></a></div>
<span class="en font15 bold" style="color: #904d05; line-height: 35px; line-height: 35px;">អធិប្បាយចំពោះខន្តីជាតបធម៌</span><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;"><span style="font-size: medium;">អធិប្បាយចំពោះខន្តីជាតបធម៌</span><br />
</span></span></div>
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ពួកធម៌ឯណា
ដែលកើតឡើងហើយដុតបំផ្លាញបាបធម៌ដ៏ជាសត្រូវដល់ខ្លួនបាន,
ធម៌អម្បាលនោះ បានឈ្មោះថាជាតបធម៌ទាំងអស់, ដូចកុសលកម្មបថ
ក៏ជាតបធម៌របស់អកុសលកម្មបថ ព្រោះកាលកុសលកម្មបថកើតឡើង
ក៏កំចាត់បង់អកុសលកម្មបថអន្តរធានទៅបាន, វីរិយៈ (
សេចក្ដីប្រឹងប្រែង ) ជាតបធម៌របស់ កោសជ្ជៈ ( សេចក្ដីខ្ជិលច្រអូស )
ព្រោះសេចក្ដីប្រឹងប្រែងកើតឡើង
ក៏អាចកំចាត់បង់សេចក្ដីខ្ជិលច្រអូសឲ្យអន្តរធានទៅបាន,
ដូច្នេះជាដើម។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ឯខន្តីនោះ បានជាហៅថាតបធម៌ ព្រោះដុតបាបធម៌ទាំងឡាយមាន
ទោសៈ (សេចក្ដីប្រទូស្ដ) កោធ (សេចក្ដីក្រោធ) ព្យាបាទ (
សេចក្ដីបំផ្លាញគេឲ្យវិនាស ) វិហឹសា ( សេក្ដីបៀតបៀនគេ ) អរតិ (
សេចក្ដីឈ្នានីសគេ ) បដិឃៈ ( សេចក្ដីថ្នាំងថ្នាក់ ) ជាដើម
ដែលជាសាខារបស់ទោសៈ ឲ្យរីងស្ងួតទៅ; ឯទោសៈដែលចម្រើនធំថ្លោសឡើងបាន
ក៏អាស្រ័យសេចក្ដីមិនអត់ធន់, គប្បីមើលអ្នកដែលឈ្លោះវិវាទគ្នា
ដូចពួកភិក្ខុក្នុងស្រុកកោសម្ពីដែលអាស្រ័យនឹងហេតុបន្តិចបន្តួច
សមបើទឹកដែលសល់អំពីការជម្រះលាមកប៉ុណ្ណោះ ក៏មិនប្រឹងអត់ធន់,
ផ្តួចផ្ដើមឲ្យកើតជាវិវាទទាស់ទែងរោលធំធាត់ឡើង
ដរាបដល់បែកសាមគ្គីអំពីគ្នា, បើប្រសិនជាខាងណាម្ខាងអត់ធន់បាន
រឿងរ៉ាវនោះក៏នឹងស្ងប់រម្ងាប់ទៅមិនខានឡើយ។
សេចក្ដីអត់ធន់នេះមិនមែនមានគុណចំពោះតែខ្លួនឯងទេ
រមែងមានគុណប្រយោជន៍ដល់អ្នកដទៃផង,
ហេតុដូច្នោះបានជាលោកសរសើរថាជាតបធម៌ដ៏សំខាន់ក្រៃពេក។<br />
<br />
ម្យ៉ាងទៀត បណ្ដាអារម្មណ៍ដែលមកនាំឲ្យកើតទោសៈនោះ
នឹងមានមកប៉ះពាល់ជានិច្ចទាំងយប់ទាំងថ្ងៃគ្រប់ពេលទៅក៏ទេ
គង់មានចន្លោះទំនេរគ្រាន់នឹងឲ្យទប់ទល់តម្កល់ស្មារតីបានខ្លះដែរ,
ចួនកាល ២-៣ ថ្ងៃមិនទាន់មកប៉ះពាល់ម្ដងសោះក៏សឹងមាន;
ដែលនឹងហៅអធិវាសនក្ខន្តីបាននោះ
ក៏ចំពោះតែក្នុងខណៈដែលមានហេតុមកប៉ះពាល់ជល់ទង្គិចហើយអត់ទ្រាំ
បាននោះឯង។ បុគ្គលដែលជាអ្នកសមាទានអធិវាសនខន្តី
បើមិនទាន់មានហេតុដែលនាំឲ្យកើតទោសៈទេ
ឬទៅនៅជ្រកសម្ងំក្នុងទីណាដែលមិនមានមនុស្ស
ការរក្សាអធិវាសនក្ខន្តីនោះ ក៏មិនទាន់ឃើញផលងស្ចារ្យ,
លុះតែមានហេតុកើតឡើងហើយអត់ធន់បាន ទើបឃើញផលអស្ចារ្យមែន;
ដូចពួកអ្នកច្បាំងដែលនឹងដឹងថាពូកែនោះ
លុះតែបានចូលទៅប្រយុទ្ធនឹងសង្គ្រាម ហើយតយុទ្ធយកជាញជ័យបាន
ទើបឈ្មោះថាពូកែមែន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ដកស្រង់ចេញពីសៀវភៅ ឱវាទបាតិមោក្ខ</span><br />
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា </span></span><br />
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-46547835326076521712014-05-21T09:47:00.001-07:002014-05-21T09:50:30.376-07:00យោបល់ឲ្យកើតអធិវាសនក្ខន្តី<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJEv3UDLVZbiES03058RiTFMgmbDTE8XN80nc-tIAjXDqAvXh-nn1cAlU1v7CC0OeOZrKIS6gJDOnzHXkhYz589btQuPd9IhwUDjx8fQfb7N5IWWOoNUR2xd84hoDtee8aQ1nzgWg09bU/s1600/thumb.gif" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJEv3UDLVZbiES03058RiTFMgmbDTE8XN80nc-tIAjXDqAvXh-nn1cAlU1v7CC0OeOZrKIS6gJDOnzHXkhYz589btQuPd9IhwUDjx8fQfb7N5IWWOoNUR2xd84hoDtee8aQ1nzgWg09bU/s1600/thumb.gif" height="298" width="400" /></a></div>
<span style="color: red;"><span class="en font15 bold" style="line-height: 35px;">យោបល់ឲ្យកើតអធិវាសនក្ខន្តី</span></span><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;"><span style="font-size: medium;">យោបល់ឲ្យកើតអធិវាសនក្ខន្តី</span><br />
</span></span></div>
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ពុទ្ធសាសនិកជន
ដែលស្ម័គ្រចិត្តប្រតិបត្តិតាមអធិវាសនក្ខន្ដីធម៌គួរគិតឲ្យយល់ដោយ
យោបល់ដូច្នេះថា ៖ " ឱ!
អ្នកដែលមកតិះដៀលអាត្មាអញដោយពាក្យសម្ដីទ្រគោះ
ខ្ជីខ្ជាសៀតស៊កនេះហាក់ដូចជាគេមកបំពេញខន្តីរបស់អាត្មាអញ
ឲ្យរឹងរឹតចម្រើនឡើងទេតើ"
ព្រោះអធិវាសនក្ខន្តីនេះជាកម្លាំងនៃពោធិញ្ញាណមួយដ៏សំខាន់,
ដូចកាលព្រះវេស្សន្ដរបរមពោធិសត្វទ្រង់ប្រទានកណ្ហាជាលីបុត្តសម្លាញ់
ឲ្យទៅជូជកព្រាហ្មណ៍ វេលាដែលព្រះរាជកុមារទាំងពីរកិកកុកមិនព្រមទៅ
ព្រាហ្មណ៍ចាស់ក៏ទះតប់វាយដំច្រំធាក់
ចំពោះព្រះភក្ត្រព្រះបរមពោធិសត្វក្នុងគ្រានោះ
ហេតុតែព្រះអង្គឋិតនៅក្នុងអធិវាសនក្ខន្តីយ៉ាងខ្ជាប់ខ្ជួនបានជាមិន
ធ្វើអំពើអាក្រក់ឯណានីមួយដល់ព្រាហ្មណ៍នោះឡើយ។
ដូច្នេះហៅថាព្រះអង្គមានជ័យជំនះផង ហៅថាព្រះអង្គបានបំពេញទានបារមី
និងខន្តីបារមីផង។<br />
<br />
ម្យ៉ាងទៀតគួរគិតឲ្យយល់ដោយយោបល់ថា ៖ " ឱ!
អ្នកដែលមកនិយាយស៊កសៀតទ្រគោះខ្ជីខ្ជាផ្ដេសផ្ដាសដូច្នោះ
ទុកដូចគេយកបុណ្យមកឲ្យយើងទេតើ",
ព្រោះការអត់ធន់មិនក្រោធខឹងសោះអំពីដំបូងតែម្ដង
ឬដំបូងឡើយក្រោធខឹងខ្លះដែរ តែបានអត់ឲ្យស្ងប់មួយរំពេចទៅវិញ
មិនលុះតាមអំណាចសេចក្ដីក្រោធខឹងនេះឯង ជាតួបុណ្យកុសលយ៉ាងសំខាន់
និងដើមចមនាំឲ្យកើតបុណ្យកុសលឯទៀតៗ ច្រើនយ៉ាង;
ការបុណ្យកុសលចំពូកខ្លះបើនឹងធ្វើលុះតែអស់ទ្រព្យ ដាច់ប្រាក់កាស
ឬនឿយហត់ពិបាកខ្លួនទើបបាន;
ឯសេចក្ដីអត់ធន់ចំពោះសម្ដីដែលអ្នកដទៃមកនិយាយអាក្រក់គ្រោតគ្រាត
ខ្ជីខ្ជានេះ ជាបុណ្យកុសលយ៉ាងងាយៗ មិនបាច់ដាច់ទ្រព្យសម្បត្តិឡើយ
ហើយមិនបាច់នឿយព្រួយលំបាកផង
ទាំងមានសេចក្ដីស្រួលសប្បាយដូចធម្មតា។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ដកស្រង់ចេញពីសៀវភៅ ឱវាទបាតិមោក្ខ</span><br />
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា </span></span>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-29607369321483687432014-05-21T09:44:00.001-07:002014-05-21T09:44:17.818-07:00ឈ្នះសេចក្ដីក្រោធ ដោយសេចក្ដីមិនក្រោធ<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFrbD-fgb5g-cChYXojfso1qKQJQBInteu-XGydO2vwkPlAnaFfGZvlCoKSOLXlTZ3Xd1JCbH4DQqA_iZ-UAThfA4LSLJAOVxLf_aKhSxeFpjV8TRSDR1jbkVqXk21ti3TX_re03ntYVc/s1600/thumb.gif" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFrbD-fgb5g-cChYXojfso1qKQJQBInteu-XGydO2vwkPlAnaFfGZvlCoKSOLXlTZ3Xd1JCbH4DQqA_iZ-UAThfA4LSLJAOVxLf_aKhSxeFpjV8TRSDR1jbkVqXk21ti3TX_re03ntYVc/s1600/thumb.gif" height="298" width="400" /></a></div>
<span class="en font15 bold" style="color: #904d05; line-height: 35px; line-height: 35px;">ឈ្នះសេចក្ដីក្រោធ ដោយសេចក្ដីមិនក្រោធ</span><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;"><span style="font-size: medium;">ឈ្នះសេចក្ដីក្រោធ ដោយសេចក្ដីមិនក្រោធ</span><br />
</span></span></div>
<div>
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
អ្នកដែលមានអធិវាសនក្ខន្តីខ្ជាប់ខ្ជួនល្អ
រមែងឈ្នះអ្នកដែលមានសេចក្ដីក្រេវក្រោធ ដូចនាង ឧត្តរា ដែលឈ្នះនាង
សិរិមា។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
សូមនាំរឿងនោះមកសម្ដែងជាឧទាហរណ៍ដូចតទៅនោះ៖<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
</span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;"><b>រឿង នាងឧត្តរា</b></span></span></div>
<div>
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
នាងឧត្តរា ជាឧបាសិកានោះ ជាអ្នកបានសម្រេចសោតា
តាំងពីក្មេង ជាធីតារបស់បុណ្ណសេដ្ឋី
ជាភរិយារបស់រាជគហសេដ្ឋីដែលជាមនុស្សមិច្ឆាទិដ្ឋិ។<br />
<br />
តាំងពីថ្ងៃដែលនាងទៅនៅក្នុងផ្ទះស្វាមី
មិនមានឱកាសនឹងបរិច្ចាគទាន, នាងក៏បានជួយសិរិមា
ដែលជាស្ត្រីពេស្យាផ្កាមាសឲ្យមកនៅបម្រើស្វាមីរបស់នាង
ហើយនាងចៀសចេញទៅធ្វើការកុសលតាមប្រាថ្នា។ ឯនាងសិរិមានោះ
កាលបើបាននៅជាមួយនឹងស្វាមីរបស់គេតែត្រឹមកន្លះខែ
ក៏កម្រើកចិត្តគិតចង់ដណ្ដើមយកទីជាមេផ្ទះ
បានប្រទូស្ដដល់នាងឧត្តរាមានប្រការផ្សេងៗ
ដរាបដល់ប្រើគេឲ្យយកទឹកក្ដៅកំពុងពុះស្រោចចុះលើនាងឧត្តរាជាទី
បំផុត, តែនាងឧត្តរាមិនក្រេវក្រោធសោះ
ទឹកក្ដៅនោះត្រឡប់ជាទឹកត្រជាក់ដូចទឹកធម្មតា។
ឯនាងសិរិមាដឹងថាខ្លួនមានទោស
ទើបចូលទៅសូមស្មាលាទោសនឹងនាងឧត្តរាៗ
ក៏នាំទៅចូលគាល់ព្រះបរមសាស្ដាក្រាបបង្គំទូលរឿងនុះឲ្យទ្រង់
ជ្រាប។
ព្រះអង្គទ្រង់ព្រះមេត្តាប្រោសប្រទានព្រះសទ្ធម្មទេសនាទូន្មានថា៖<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
អក្កោធេន ជិនេ កោធំ អសាធុំ សាធុនា ជិនេ</span></div>
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;">ជិនេ កទរិយំ ទានេន សច្ចនាលិកវាទិនំ។<br />
</span></span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
សេចក្ដីថា៖ បុគ្គលគប្បីឈ្នះសេចក្ដីក្រោធ (របស់គេ)
បានដោយសារសេចក្ដីមិនក្រោធ (របស់ខ្លួន), គប្បីឈ្នះសេចក្ដីមិនល្អ
(របស់គេ) បាន ដោយសេចក្ដីល្អ (របស់ខ្លួន),
គប្បីឈ្នះសេចក្ដីកំណាញ់ស្វិត (របស់គេ) បាន ដោយការឲ្យ (របស់ខ្លួន),
គប្បីឈ្នះ មនុស្សដែលហៃនិយាយឡេះឡោះបាន
ដោយការនិយាយតែពាក្យពិតទៅរក។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ត្រង់បទថា៖ បុគ្គលឈ្នះសេចក្ដីក្រោធ (របស់គេ)
បានដោយសារសេចក្ដីមិនក្រោធ (របស់ខ្លួន),
នោះមានសេចក្ដីអធិប្បាយដូចតទៅ៖<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
សេចក្ដីក្រេវក្រោធ ជាសង្កិលេសធម៌ម្យ៉ាង
តែងដេកត្រាំនៅក្នុងខន្ធសន្ដាននៃមនុស្សបុថុជ្ជនទូទៅ
កម្រនឹងលះបាន, លុះតតែព្រះខីណាស្រព ទើបលះបាន ដោយអំណាចអរហន្តមគ្គ;
ឯមនុស្សជាបាបបុថុជ្ជនមានសន្ដានក្រាសដោយបាប លះមិនបានឡើយ,
លុះតែជាកល្យាណបុថុជ្ជនមានសន្ដានល្ង ទើបលះបាន
ដោយអំណាចអធិវាសនក្ខន្តី។ បុគ្គលណាមួយបើមានអ្នកដទៃមកប្រទូស្ដ
ហើយខ្លួនជាមនុស្សអាចធ្វើអ្នកដែលប្រទូស្ដនោះឲ្យវិនាសបានដែរ,
តែអត់ធន់ មិនក្រោធពិរោធតបឡើយចេះសម្ដែងមិត្តមេត្រី
ធ្វើមុខស្រស់បស់សំណេះសំណាលទៅរកគេវិញ, បើដូច្នេះ
អ្នកដែលប្រទូស្ដនោះ មិនយូរប៉ុន្មានក៏នឹងរសាយចិត្ត
លែងប្រទូស្ដខ្លះមិនខាន, ហេតុនេះបានជា
លោកឲ្យឈ្មោះអ្នកដែលចេះអត់ធន់បែបនោះថា
ជាមនុស្សមានជ័យជំនះឈ្នះអ្នកដែលប្រទូស្ដ ដោយពិត
ដូចនាងឧត្តរានោះឯង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ដកស្រង់ចេញពីសៀវភៅ ឱវាទបាតិមោក្ខ</span><br />
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><span style="color: blue;">ដោយ ពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា</span> </span>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-69613699782300388652014-05-21T07:32:00.001-07:002014-05-21T07:32:11.948-07:00ឪពុកម្ដាយឥឡូវនេះ បានត្រឹមតែចិញ្ចឹម តែមិនបានមើលថែរក្សា<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-NWthHVKo7vShxCXFZ9IK10KRr0VwQJfcD9fKIXjo3rm6Lu_xvloCJX9QmIy1zfwmvh1Lx3n1lfj4Me-qMqsAsr8ieHlKYmYhyHVCLicw2XpD-mthKO-O-Xo2jLo_y6sUjftcD39m9Xk/s1600/thumb.gif" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-NWthHVKo7vShxCXFZ9IK10KRr0VwQJfcD9fKIXjo3rm6Lu_xvloCJX9QmIy1zfwmvh1Lx3n1lfj4Me-qMqsAsr8ieHlKYmYhyHVCLicw2XpD-mthKO-O-Xo2jLo_y6sUjftcD39m9Xk/s1600/thumb.gif" /></a></div>
<span class="en font15 bold" style="color: #904d05; line-height: 35px; line-height: 35px;">ឪពុកម្ដាយឥឡូវនេះ បានត្រឹមតែចិញ្ចឹម តែមិនបានមើលថែរក្សា</span><br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;"><span style="font-size: medium;">ឪពុកម្ដាយឥឡូវនេះ បានត្រឹមតែចិញ្ចឹម តែមិនបានមើលថែរក្សា</span><br />
</span></span></div>
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- បច្ចុប្បន្ន ឪពុកម្ដាយភាគច្រើនបានតែចិញ្ចឹម
តែមិនបានមើលរក្សា។ ការចិញ្ចឹមបែបនេះ
សំដៅដល់ការបម្រុងបម្រើដោយនឹកថា
ខ្លួនខ្វះភាពស្និតស្នាលជាមួយកូន ក៏ព្យាយាមយកវត្ថុលុយកាក់មកឲ្យ
តែមិនបានមើលរក្សាគេឡើយ មិនបានបំពេញតួនាទីជាឪពុកម្ដាយ
ក៏ក្លាយជាបញ្ហាច្របូកច្របល់ថែមមួយប្រការទៀត
គឺឪពុកម្ដាយធ្វើឲ្យក្មេងផ្ដេកផ្តួលទៅក្នុងការនិយម
ការបរិភោគប្រើប្រាស់
ព្រោះថាឪពុកម្ដាយធ្លាប់តែយកចិត្តយកថ្លើមដោយគ្រឿងបរិភោគលុយកាក់
មកឲ្យ ក្មេងក៏មានសេចក្ដីសុខក្នុងការបរិភោគ។
ឪពុកម្ដាយក៏សំដែងនូវសេចក្ដីស្រឡាញ់ដល់កូន
ដោយឲ្យកូនសម្ភារៈជំនួសការហ្វឹកហាត់អប់រំឲ្យក្មេងឈានឡើងកាន់ការ
អភិវឌ្ឍខ្លួនឯងក្នុងការយល់ដឹង និង សេចក្ដីល្អ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ការអប់រំចិញ្ចឹមរក្សាក្នុងគ្រួសារ វាជារឿងធំមួយ
ដែលមានរឿងត្រូវនិយាយច្រើន។
សូម្បីត្រឹមតែសម្ពន្ធភាពរវាងឪពុកម្ដាយជាមួយកូន
នៅក្នុងបែបបទដែលព្រះពុទ្ធជាម្ចាស់ទ្រង់បានត្រាស់ហើយថា
ឪពុកម្ដាយជាអ្នកបង្ហាញលោកនេះដល់កូន។
អត្ថន័យត្រង់នេះជ្រាលជ្រៅណាស់ យើងត្រូវលើកឡើងមកបញ្ជាក់ និង
បដិបត្តិឲ្យបានជាក់ច្បាស់។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- " បង្ហាញលោកនេះដល់កូន "
ចាប់ផ្ដើមគឺឲ្យក្មេងឃើញពិភពលោក ឃើញធម្មជាតិ
ឃើញជនដែលរស់នៅក្នុងលោក ថាមានអ្វី ជាយ៉ាងណា
តែមិនមែនត្រឹមប៉ុណ្ណោះទេ។ មិនមែនត្រឹមតែដឹងថា មានអ្វីនោះទេ
មនុស្សយើងមិនអាចសម្លឹងមើលក្នុងរយៈពេលមួយភ្លែតឲ្យបានសព្វគ្រប់
នោះទេ គឺត្រឹមតែខ្លះៗ ឬជ្រុងខ្លះ និង ការសម្លឹងឃើញក្នុងផ្នែកណា
ជ្រុងណា នោះសុទ្ធតែកើតឡើងដោយសារអ្នកណែនាំបង្ហាញ ទាំងដឹងខ្លួន
និង មិនដឹងខ្លួនទៀតផង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ឪពុកម្ដាយជាអ្នកបង្ហាញលោកនេះដល់កូន
ព្រោះបានជួបជាមួយឪពុកម្ដាយមុនអ្នកណាៗទាំងអស់
ផ្ដើមពីការបង្ហាញលោកនេះដល់កូន ជាមួយគ្នានោះ
ឪពុកម្ដាយក៏ជាមនុស្សដែលជាមិត្តដំបូងបង្អស់របស់កូនដែលកូនបាន
ស្ដាល់។ ឪពុកជាតួជំនួសឲ្យមនុស្សប្រុសទាំងអស់
ម្ដាយជាតួជំនួសឲ្យមនុស្សស្រីទាំងអស់ក្នុងលោក។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ពេលនេះ បានជួបនឹងបុរស ស្ត្រី
ដែលជាតួជំនួសឲ្យមនុស្សក្នុងពិភពលោក
ដែលជាមនុស្សពោរពេញដោយសេចក្ដីស្រឡាញ់ និង មេត្តា
ទើបជាការចាប់ផ្ដើមកសាងនូវសេចក្ដីរលឹកដឹងដែលល្អ។ ឪពុកម្ដាយ
គឺជាតួជំនួសឲ្យមនុស្សលោក
ដែលមានសម្ពន្ធភាពជាមួយការរលឹកដឹងល្អដល់គ្នានឹងគ្នា
មិនមែនជួបគ្នាហើយចង់កាប់ចាក់សម្លាប់គ្នានោះទេ។ ពេលនោះ
ការរលឹកដឹងជាដំបូងនោះគឺ បានជួបមនុស្សដែលល្អមុន
បានឃើញមនុស្សដែលមានគុណធម៌
មានមេត្តាមកជាតួជំនួសឲ្យមនុស្សក្នុងលោក
ជាការសាងនូវការរលឹកដឹងដែលល្អ ព្រមទាំងជាមិត្តដល់ជនទាំងឡាយ។
បន្តពីនោះ ក៏បានជួបបងប្អូន ឪពុកម្ដាយជាអ្នកនាំ និង
ជាឆ្នួនចម្លងការរលឹកដឹងក្នុងសភាពជាបងប្អូន
មានសេចក្ដីស្រឡាញ់ចំពោះគ្នានឹងគ្នា។ ការរលឹកដឹងថា
ជាញាតិបាននាំចូលមកមុន
យ៉ាងតិចក៏អាចរារាំងមិនឲ្យកើតការរលឹកដឹងជាបដិបក្ខ
គឺមិនមែនជាសត្រូវនឹងគ្នា។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ក្រៅពីនេះ របស់ទាំងឡាយដែលឪពុកម្ដាយបង្ហាញដល់កូន នឹង
ប្រព្រឹត្តទៅ សូម្បីដោយមិនដឹងខ្លួនក៏ដោយ
ជាមួយការរលឹកដឹងស្រឡាញ់តាមធម្មជាតិ
ធ្វើឲ្យសំដែងចេញនូវរបស់ដែលជាប្រយោជន៍ និង
ឲ្យឃើញក្នុងជ្រុងដែលល្អ ដែលអាចប្រើជាប្រយោជន៍ផ្សេងៗ។
ឪពុកម្ដាយក៏បានបបួលណែនាំឲ្យសម្លឹងមើលទៅអ្នកឯទៀត
ដោយសេចក្ដីរលឹកដឹងល្អ ដោយសេចក្ដីស្រឡាញ់មានមេត្តា
ដូចជាកាលបានជួបមិត្តដែលជាមនុស្សយ៉ាង អ៊ំ ពូ មា មីង និង
មិត្តភក្តិរបស់ឪពុកម្ដាយជាដើម
ឪពុកម្ដាយក៏មានការណែនាំបានស្គាល់ដោយអាការអាកប្បកិរិយា និង
ការរលឹកដឹងដែលល្អ។ មានការរលឹកដឹង និង ទស្សនគតិដែលល្អស្អាត។
កាលបានជួបរបស់ទាំងឡាយ
ក៏ណែនាំបង្ហាញនូវរបស់ដែលជាប្រយោជន៍ឲ្យបានដឹង បានយល់ច្បាស់
ឲ្យយល់ដឹងបង្ហាញនូវរបស់ដែលជាប្រយោជន៍ឲ្យបានដឹង បានយល់ច្បាស់
ឲ្យយល់ដឹងក្នុងការរស់នៅរួមគ្នា។
អាននឹងមានការជ្រៀតជ្រែកខ្លះថា
ដោយឪពុកម្ដាយក៏មានការខឹងក្រោធដូចគ្នា
តែក៏គួរតែប្រព្រឹត្តទៅយ៉ាងមានហេតុផល។
នេះជាលក្ខណៈបែបបទក្នុងការបង្ហាញលោកនេះដល់កូន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- តែបច្ចុប្បន្ននេះ
ឪពុកម្ដាយកំពុងតែបោះបង់តួនាទីនេះបើកឱកាសឲ្យដល់ ទូរទស្សន៍ វីដេអូ
កុំព្យូទ័រ អ៊ិនធើណែត ចូលមកជំនួស។ ខណៈនេះ គួរឲ្យព្រួយបារម្ភ
ព្រោះគ្រួសារដែលជាទីកន្លែងដែលឪពុកម្ដាយជាអ្នកគ្រប់គ្រងរក្សា
ជាអ្នកដឹកនាំកូន
តែពេលនេះឪពុកម្ដាយបាត់បង់នូវអំណាចក្នុងការគ្រប់គ្រង
ព្រោះថាពេលនេះគ្រួសារត្រូវបានសម្ភារៈ ដូចជាទូរទស្សន៍ វីដេអូ
ចូលមកបំពេញតួនាទីជំនួសឪពុកម្ដាយ
ក្នុងការបង្ហាញឬណែនាំលោកនេះដល់កូន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- សម្ភារៈបច្ចុប្បន្ន ច្រើនសម្ដែងលោកនេះយ៉ាងណា? ឲ្យមើល
ឲ្យឃើញ ការបាញ់គ្នា សម្លាប់គ្នា ប្រជែងគ្នា អំពើឃោរឃៅ សងសឹក ញាប់ញ័រ
(តណ្ហា) មួម៉ៅ។ ការបង្ហាញលោកនេះដល់កូនរបស់ឪពុកម្ដាយបាត់បង់ទៅ
ទើបក្មេងសម័យបច្ចុប្បន្ន ត្រូវបានទូរទស្សន៍ វីដេអូ
ជាអ្នកបង្ហាញលោកនេះដល់ពួកគេ
តែច្រើនសម្ដែងក្នុងរឿងអាក្រក់មិនជាប្រយោជន៍
បង្ហាញពីអាកប្បកិរិយាចង់ឈ្នះចាញ់ បង្ក្រាប បំផ្លាញ
ផ្ទុយគ្នាពីអាកប្បកិរិយារបស់ឪពុកម្ដាយស្ទើរតែទាំងស្រុង។ ដូចនោះ
មូលដ្ឋានក្នុងចិត្តរបស់កូនក្មេង ដែលនៅក្នុងគ្រួសារ
ក៏បង្អោនទៅក្នុងផ្លូវអាក្រក់ខូចអស់។ បើយ៉ាងនេះហើយ
យើងសង្ឃឹមឲ្យសង្គមបានល្អនោះ វាជារឿងពិបាកក្រៃលែង
បើមិនប្រញាប់ដោះស្រាយ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ការសំដែងលោកនេះដល់កូន ដែលមានឪពុកម្ដាយជាអ្នកនាំ និង
ប្រាប់បង្ហាញ ជាទូទៅធ្វើឲ្យក្មេងអភិវឌ្ឍផ្នែកស្មារតី អាកប្បកិរិយា
ទស្សនគតិ ចំពោះលោកនេះ ចំពោះសង្គម ចំពោះមនុស្សទូទៅ ក្នុងផ្លូវល្អ
ដោយចំពោះគឺ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
+ សម្លឹងចំពោះមនុស្សទូទៅដោយអាកប្បកិរិយាជាមិត្តមេត្រី។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">+ សម្លឹងមើលបរិយាកាសជុំវិញ ដោយស្មារតីជ្រួតជ្រាបឃើញល្អស្អាត ស្ងប់ ប្រណីតសុខុម ទន់ភ្លន់ ជ្រាលជ្រៅ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">+ សម្លឹងរបស់ទាំងឡាយ និង ហេតុការណ៍ផ្សេងៗ<br />
ដោយអាកប្បកិរិយាចង់ចេះ ចង់ដឹង ចង់សិក្សា ចង់ស្រាវជ្រាវ រកការពិត ឲ្យក្រៃលែងឡើង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
+ សម្លឹងមើលសម្ពន្ធភាពរបស់ខ្លួនជាមួយលោកនេះ និង សង្គម
ដោយអាកប្បកិរិយាបញ្ចេញទៅក្នុងការរួមចំណែកកសាង និង ដោះស្រាយបញ្ហា
ឬអភិវឌ្ឍធ្វើឲ្យល្អក្រៃលែងឡើង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ឪពុកម្ដាយ បង្ហាញណែនាំផ្លូវដោយ មេត្តា ករុណា និង អាណិត
ស្រឡាញ់ ទើបធ្វើឲ្យក្មេងកើតទស្សនគតិ និង អាកប្បកិរិយាបែបនេះ
ឡើងមកដោយមិនដឹងខ្លួន។ តែបើឪពុកម្ដាយប្រើបញ្ញាក្នុងការណែនាំ
បង្ហាញផងនោះ គឺថាប្រើទាំងមេត្តា និង
បញ្ហាក៏នឹងបានទទួលផលយ៉ាងល្អបំផុត។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- តែសម្ភារៈផ្សេង
បានចូលមករុងរានគ្រប់គ្រងដែនដីរបស់ឪពុកម្ដាយ
រហូតដល់បន្ទប់ទទួលទានអាហារ បន្ទប់គេង របស់ក្មេងទៀតនោះ
ច្រើនតែមិនមានមេត្តា និង បញ្ញា។
ពេលខ្លះបានបញ្ចូលសេចក្ដីលោភលន់ឲ្យក្មេង
ដើម្បីបានឱកាសពេញលេញក្នុងការបបួលក្មេងឲ្យមានការរលឹកនឹកគិត
ទស្សនគតិ អាកប្បកិរិយា ដែលផ្ទុយពីការនិយាយខាងកើត
ដូចជាសម្លឹងមើលមនុស្សផងគ្នា ដោយអាកប្បកិរិយា បដិបក្ខ ជាសត្រូវ
ឬដោយញញើតញញើម ដោយសម្លឹងមើលលោកនេះជាមួយការរលឹកដឹងថា
គួរឲ្យស្អប់ខ្ពើម ឃោរឃៅ ជាលោកនៃការឃើញតែខ្លួនឯង
ជាដែនដីប្រកួតប្រជែង ជាកន្លែងប្រឈមមុនដាក់គ្នា។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ដូច្នោះ
ទើបត្រូវព្យាយាមឲ្យឪពុកម្ដាយមានសមត្ថភាពរឹងមាំក្នុងការគ្រប់គ្រង
គ្រួសារ និង មានសមត្ថភាពបំពេញតួនាទីជាអ្នកសំដែងលោកនេះដល់កូន
ដោយប្រើអាកប្បកិរិយាឬបរិយាកាសនៃព្រហ្មវិហារ៤
ក្នុងការសាងគុណភាពនៃជីវិតរបស់កូនៗ និងការហ្វឹកហាត់រឿងផ្សេងៗ
ដូចជា ទាក់ទងនឹងការសិក្សារបស់ក្មេងដោយចំពោះ
ដើម្បីឲ្យក្មេងមានសមត្ថភាព អាចជាទីពឹងនៃខ្លួនឯងបាន និង
រួមចំណែកកសាងសង្គមឲ្យបានរីកចម្រើន ដោយមានឪពុកម្ដាយជាអ្នកណែនាំ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- បន្តទៅក្មេងត្រូវសិក្សាស្វែងយល់ដោយខ្លួនឯង។
តែពេលខ្លះ ឪពុកម្ដាយមិនបានយកចិត្តទុកដាក់ក្នុងរឿងនោះ
ដោយបង្អោនទៅតែម្ខាង គឺការចិញ្ចឹមដោយឲ្យអាហារ និង
ទំនុកបម្រុងគ្រឿងប្រើប្រាស់។ ឲ្យក្មេងបានស៊ី បានលេង បានបរិភោគ
ប្រើប្រាស់ ឲ្យក្មេងមានសេចក្ដីសុខ និង ចម្រើនធំធាត់។ ពេលខ្លះ
ឪពុកម្ដាយសម្លឹងឃើញថា ខ្លួនមានតួនាទីត្រឹមតែប៉ុណ្ណឹងឯង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ដោយពិត ការចិញ្ចឹមគួរតែមានអត្ថន័យជ្រាលជ្រៅជាងនោះ
ចិញ្ចឹម មានន័យថា អ្វីដែលតាំងនៅមិនបាន
យើងជួយផ្ចុងផ្ដើមឲ្យតាំងនៅបាន។
យើងត្រូវចិញ្ចឹមក្មេងឲ្យគេរស់នៅបានដោយខ្លួនឯង
ពេលគេរស់នៅដោយខ្លួនឯងបាន យើងក៏អស់តួនាទី។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- ឪពុកម្ដាយ ត្រូវគិតថា ក្មេងត្រូវរស់នៅបានយ៉ាងណា?
យើងត្រូវធ្វើអ្វីខ្លះ? ក្រៅអំពីការឲ្យអាហារ គ្រឿងប្រើប្រាស់
ឬបច្ច័យ៤ ឬគ្រឿងស៊ី គ្រឿងលេង គ្រឿងប្រើ
ដែលជាសភាពជុំវិញផ្នែកខាងក្រៅ ដើម្បីបើកឱកាសឲ្យក្មេង
បំពេញសមត្ថភាពដែលនឹងអាចក្រោកឈរឡើងបានដោយខ្លួនឯង។ ការរស់
នៅបានដោយខ្លួនឯង ទទួលខុសត្រូវដោយខ្លួនឯង
ដើម្បីឲ្យប្រព្រឹត្តទៅបានយ៉ាងនោះ គឺត្រូវតែរៀន។
ការចិញ្ចឹមត្រូវតែប្រព្រឹត្តទៅជាគូជាមួយការអប់រំឲ្យគេយល់ដឹង។
ឪពុកម្ដាយត្រូវចងចាំចំណុចនេះគឺចិញ្ចឹម និង
ជួយបើកឱកាសឲ្យក្មេងបានរៀន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
- បើឪពុកម្ដាយយល់ថា ការចិញ្ចឹម គឺការឲ្យនូវវត្ថុ
គឺរបស់ស៊ី របស់ប្រើ របស់លេង មកទំនុកបម្រុងឲ្យក្មេងមានសេចក្ដីសុខ
រីករាយ បើកិតឃើញយ៉ាងនោះ ក៏មានន័យថាចប់។
ការធ្វើយ៉ាងនោះមិនមែនជាការចិញ្ចឹមទេ គឺជាការបម្រើ។ ដូច្នេះ
ទើបត្រូវសម្លឹងមើលប្រយោជន៍ក្នុងរបស់ដែលត្រូវនាំមកឲ្យក្មេង
ដើម្បីផ្គត់ផ្គង់ក្នុងការអភិវឌ្ឍរបស់ក្មេង។
តើយើងត្រូវធ្វើយ៉ាងណា ដែលជាការបើកឱកាស និង
ជាបច្ច័យផ្ចុងផ្ដើមឲ្យក្មេងបានរៀន។ នេះជារឿងសំខាន់ ព្រោះថា
ឪពុកម្ដាយដែលមានការយល់ដឹងយ៉ាងនេះមិនបង្អង់នៅត្រឹមតែការឲ្យ
នូវរបស់ដល់ក្មេង តែតែងរំពឹងថា យើងនឹងចាត់ចែងយ៉ាងណា
ដើម្បីបើកឱកាសឲ្យក្មេងបានរៀនសូត្រ និង
ហ្វឹកហាត់ខ្លួនឲ្យបានល្អតទៅ។ ដូច្នេះ ទើបត្រូវប្រើពាក្យថា ចិញ្ចឹម
និង ឲ្យរៀន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ដកស្រង់ចេញពីសៀវភៅ សុភមង្គលគ្រួសារជាសន្តិសុខសង្គម</span><span class="en font15 bold" style="color: #904d05; line-height: 35px; line-height: 35px;">ដោយពន្លឺព្រះពុទ្ធសាសនា</span>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-22542441071559447732014-05-21T07:27:00.002-07:002014-05-21T07:27:32.996-07:00កប្ប<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_PKpBw9cPQnPSeHc-8QaUaa2LEiqbT6Sg2NtDj_K8EO0xDVlEIlo4HGHLNVwfLlSEFwKgtH0EQV6u0455dFN0gf8tqVc0iXL9rhqRPn4eblLiLb1QPu2HZ0igf1K6vBGzmqxr3OfI9lk/s1600/thumb.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_PKpBw9cPQnPSeHc-8QaUaa2LEiqbT6Sg2NtDj_K8EO0xDVlEIlo4HGHLNVwfLlSEFwKgtH0EQV6u0455dFN0gf8tqVc0iXL9rhqRPn4eblLiLb1QPu2HZ0igf1K6vBGzmqxr3OfI9lk/s1600/thumb.gif" height="477" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;"><span style="line-height: 2em;"><span style="font-size: medium;">កប្ប</span><br />
</span></span></div>
<span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
កប្បនេះចែកចេញជាច្រើនយ៉ាងទៅទៀត ចែកជា២ក៏មាន ជា៣ក៏មាន ជា៤ក៏មាន ជា៦ក៏មាន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
កប្បចែកជា២គឺ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
១-សំវដ្ដកប្ប កប្បវិនាស<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">២- វិវដ្ដកប្ប កប្បចម្រើន<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ចែកចេញជាគឺ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
១- តេជោសំវដ្ដៈ កប្បវិនាសដោយភ្លើង<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">២- អាចោសំវដ្ដៈ កប្បវិនាសដោយទឹក<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៣- វាយោសំវដ្ដៈ កប្បវិនាសដោយខ្យល់។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ចែកចេញជា៤គឺ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
១- អាយុកប្ប ខួបអាយុ គឺខួបអាយុក្ខ័យមនុស្ស<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">២-
អន្តរាកប្ប កំណត់អាយុក្ខ័យចុះនិងខ័យឡើង គឺមនុស្សមានអាយុក្ខ័យ
ចុះដល់១០ឆ្នាំស្លាប់ ហើយខ័យឡើងវិញដល់អាយុមួយអាសំខេយ្យ,
ការខ័យចុះទៅហើយខ័យឡើងមកវិញមួយលើកៗ ហៅថា អន្តរាកប្បមួយៗ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៣- អសំខេយ្យកប្ប កំណត់យកអន្តរាកប្ប៦៤ដងហៅអាអសំខេយ្យកប្បមួយ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៤- មហាកប្ប កំណត់យកអសំខេយ្យកប្ប៤ដង ទើបហៅថាមហាកប្បមួយ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ចែកជាបួនទៀតគឺ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
១- សំវដ្ដកប្ប គិតតាំងពីពេលដែលកប្បវិនាសទៅទន់នឹងវិនាសអស់រលីង។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">២- សំវដ្ដដ្ឋាយិកប្ប គិតតាំងពីពេលដែលកប្បវិនាសអស់រលីងទៅទល់នឹងពេលដែលកកើតឡើងទៀត។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៣- វិវដ្ដកប្ប គិតតាំងពីពេលដែលកប្បកើតឡើងទៅទល់នឹងពេលដែលព្រះអាទិត្យ ព្រះចន្ទកើតមាន។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៤- វិវដ្ដដ្ឋាយិកប្ប គិតតាំងពីពេលដែលព្រះអាទិត្យ ព្រះចន្ទកើតមានទៅទល់នឹងពេលដែលកប្បវិនាសទៅវិញ។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ចែកជា៦គឺ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
១- សារកប្ប កប្បដែលមានព្រះពុទ្ធត្រាស់ដឹងតែ១ព្រះអង្គ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">២- មណ្ឌកប្ប កប្បដែលមានព្រះពុទ្ធត្រាស់ដឹង២ព្រះអង្គ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៣- រវកប្ប កប្បដែលមានព្រះពុទ្ធត្រាស់ដឹង៣ព្រះអង្គ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៤- សារមណ្ឌកប្ប កប្បដែលមានព្រះពុទ្ធត្រាស់ដឹង៤ព្រះអង្គ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៥- ភទ្ទកប្ប កប្បដែលមានព្រះពុទ្ធត្រាស់ដឹង៥ព្រះអង្គ<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;">៦- សុញ្ញកប្ប កប្បដែលគ្មានព្រះពុទ្ធត្រាស់។<br />
</span><span style="font-size: small; line-height: 2em;"><br />
ដកស្រង់ចេញពីសៀវភៅ កប្បកថា</span><br />
<span style="font-size: small; line-height: 2em;">ដោយ ពន្លឺ ព្រះពុទ្ធសាសនា </span><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-19889790710846194372014-05-15T10:29:00.000-07:002014-05-21T10:36:29.543-07:00បណ្ណាល័យ<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPky1kwJ8wnRFO0B7ZGd1kHfk7hO7tW0h7K9u9N3WEfaBCctOEG0YFbi8CHZyZcHA0cXFcFr4_rM7ROylHAjPXu8l8NchzKNuhDubHWicOhnIQUE-eB2vocr3X12U42MHhH2aAvCiY81g/s1600/Books-294x300.jpg" imageanchor="1"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPky1kwJ8wnRFO0B7ZGd1kHfk7hO7tW0h7K9u9N3WEfaBCctOEG0YFbi8CHZyZcHA0cXFcFr4_rM7ROylHAjPXu8l8NchzKNuhDubHWicOhnIQUE-eB2vocr3X12U42MHhH2aAvCiY81g/s320/Books-294x300.jpg" /></a>
<iframe height="480" src="https://docs.google.com/file/d/0B1FUG0QWirMAaGxvcWxHeFUxNzA/preview" width="640"></iframe>(Paste) embed
<iframe height="480" src="https://docs.google.com/file/d/0B1FUG0QWirMALXBEeDl3NW1JNGc/preview" width="640"></iframe>
<iframe height="480" src="https://docs.google.com/file/d/0B1FUG0QWirMAcXdHZGtEYm1ubFU/preview" width="640"></iframe>
សទ្ធានិងបញ្ញា
<iframe height="480" src="https://docs.google.com/file/d/0B1FUG0QWirMASXJOTlI1OTFDWTQ/preview" width="640"></iframe>
ប្រជុំកំណាព្យ១០១
<iframe height="480" src="https://docs.google.com/file/d/0B1FUG0QWirMAVVVGQjdJR3U3dnc/preview" width="640"></iframe>
វចនានុក្រមពុទ្ធសាសន៍
<iframe src="https://docs.google.com/file/d/0B6TVqGXcX7tjYnJ6dWZMNVdjcUU/preview" width="640" height="480"></iframe>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-48803511665958215232014-05-12T01:09:00.000-07:002014-05-21T03:04:31.955-07:00Aggregate ប្រែថា ខន្ធ ៥ យ៉ាង<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]-->
<br />
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAmdn2A53oZFhZ8y32gxBGlcWeDD8wyeguEe7ekalaR3B45cn9hNXKwhC63ihQa_VbHmAHueUuew1lsC5jaKKLmMBynvoykI0ixB_ibH3ns7yPqPrx00JDQxCmWEV8usHwYM5Agey4ULk/s1600/1932344_249753975195447_917449637_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAmdn2A53oZFhZ8y32gxBGlcWeDD8wyeguEe7ekalaR3B45cn9hNXKwhC63ihQa_VbHmAHueUuew1lsC5jaKKLmMBynvoykI0ixB_ibH3ns7yPqPrx00JDQxCmWEV8usHwYM5Agey4ULk/s1600/1932344_249753975195447_917449637_n.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<span style="font-size: 24.0pt;">Aggregate</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 24.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">ប្រែថា ខន្ធ ៥ យ៉ាង</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>១.រូបខន្ធ(</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">material form)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span><span lang="KHM">២.វេទនាខន្ធ(</span>feeling)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span><span lang="KHM">៣.សញ្ញាខន្ធ(</span>perception)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>៤.សង្ខារខន្ធ(</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">mental formation)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span><span lang="KHM">៥.វិញ្ញាណខន្ធ(</span>consciousness)</span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">ធាតុមាន ៤</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>១.ធាតុដី (</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">solidarity)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span><span lang="KHM">២.ធាតុទឹក (</span>fluidity)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>៣.ធាតុភ្លើង (</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">heat)</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span><span lang="KHM">៤.ធាតុខ្យល់ </span>(motion)</span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 26.0pt;">ពាក្យគួររិះគិត</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 26.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">លុយគឺជាដើមចមនៃសេចក្តីអាក្រក់ទាំងឡាយ</span><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<b><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">Money is the root of all evil</span></b></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">លុយគឺជាបាវបម្រើដ៏ប្រសើរ តែជាចៅហ្វាយដ៏អាក្រក់</span><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<b><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">Money is the good servant but a bad master</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<b><span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 16.0pt;">ព្រះសម្មាសម្ពុទ្ធបានចែកប្រភេទមនុស្សជា ៤
ក្រុម</span></b><b><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 16.0pt;"></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span><span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;">១.បុគ្គលដែលធ្វើល្អសម្រាប់តែខ្លួនឯង
ប៉ុន្តែមិនមែនសម្រាប់អ្នកដទៃផងទេ</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>២.បុគ្គលធ្វើល្អចំពោះអ្នកដទៃ
តែមិនធ្វើល្អចំពោះខ្លួនឯង</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>៣.បុគ្គលមិនធ្វើល្អចំពោះខ្លួនឯង
និងអ្នកដទៃ</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>៤.បុគ្គលដែលធ្វើល្អសម្រាប់តែខ្លួនឯងម្នាក់
និងចំពោះអ្នកដទៃផង</span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<b><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 22.0pt;">Four groups of humankind, namely</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;">1. One who works for his own good, but not for the good
for others?</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>2. One who works for the good of others,
but not for his own good?</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>3. One who works neither for his own
good nor for the good of others? </span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>4. One who works for his own good as
well as for the good of others?</span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span lang="KHM">ឡៅ
ជឺ <span style="mso-spacerun: yes;"> </span></span>(Lao Tze)<span lang="KHM">(ជាគ្រូជនជាតិចិន)</span></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">“<span lang="KHM">ខ្ញុំបានរងទុក្ខវេទនា ព្រោះដោយសារតែខ្ញុំមានរូប,
ប្រសិនបើខ្ញុំគ្មានរូបទេ តើខ្ញុំមានទុក្ខដូចម្តេចទៅ?</span>”</span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">លោក ចាកូស បូសមេ(</span><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">Jacoh Boehme)</span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">“</span><span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">ទោះបីយកភ្នំទាំងឡាយធ្វើជាសៀវភៅ ទឹកទន្លេបឹងបួរធ្វើទឹកខ្មៅ
ព្រៃព្រឹក្សាធ្វើជាស្លាបប៉ាកកា ក៏មិនអាចពិពណ៌នារៀបរាប់ពីសេចក្តីទុក្ខ
ដែលមាននៅក្នុងពិភពលោកនេះអស់ដែរ</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">”<span lang="KHM">។</span></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 16.0pt;">កវីធ្វើការវិភាគពីជីវិតរបស់យើង</span><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 16.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 16.0pt;">“</span><span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 18.0pt;">សត្វមមាចហើរចូលភ្លើង
មិនដឹងថាខ្លួនស្លាប់ ចំណែកត្រីស៊ីសន្ទូចក៏មិនដឹងថា ខ្លួននឹងមានគ្រោះថ្នាក់ ប៉ុន្តែយើងដឹងយ៉ាងច្បាស់នូវទោសនៃកាមគុណ
យើងក៏នៅតែសសុលក្បាលចូលទៅរកវាដោយគ្មានញញើត ឪហ្ន! យើងទាំងអស់គ្នាអីក៏ភ្លើម្ល៉េះ!</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 18.0pt;">”</span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 16.0pt;">ពុទ្ធភាសិតនៅក្នុងថេរគាថាមួយ លោកសំដែងថា</span><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 16.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 18.0pt;">“<span lang="KHM">មនុស្សទាំងឡាយពិតជាមិនដឹងថា
យើងកំពុងតែដេកត្រាំក្នុងគំនរទុក្ខបន្តិចសោះឡើយ ។</span></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">អជ្ឈុប្បាតជន = ជនជញ្ជក់ឈាម</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">លោក ជូលៀន ហ៊ុចលេ (</span><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">Julian Huxley)</span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">ជីវិត
គប្បីដឹកនាំក្នុងការបំពេញកិច្ចការទាំងឡាយដែលមិនអាចរាប់បាន មានទាំងផ្នែកផ្លូវកាយ
ផ្នែកផ្លូវចិត្ត ផ្នែកស្មារតី ហើយជាងនេះទៅទៀត
គឹអ្វីដែលមនុស្សអាចមានសមត្ថភាពធ្វើបាន ក្នុងនោះសាមគ្គីភាព គឺជា វត្ថុសំខាន់
និងជាវត្ថុដ៏ឧត្តមបំផុត ដែលមនុស្សត្រូវតែលើកកំពស់ ។</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">ពាក្យដ៏មានតម្លៃ</span><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">រូបរាងកាយរបស់មនុស្ស ប្រែក្លាយទៅជាធូលីមែន ប៉ុន្តែ</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">កិត្តិយសកេរ្តិ៏ឈ្មោះ របស់គាត់មិនសាបសូន្យឡើយ ។</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;">ព្រះសម្មាសម្ពុទ្ធទ្រង់សំដែងថា</span><span style="font-family: "Khmer OS Muol Light"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">វត្ថុស័ក្តិសិទ្ធិណាមួយប្រសើរជាងមនុស្សបរិសុទ្ធមិនមានឡើយ</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">មនុស្សអាចលើកតម្កើនខ្លួនគាត់ឲ្យខ្ពស់ហួសពីលក្ខណៈបុគ្គលបាន
តែគាត់មិនអាចលើកំពស់ខ្លួនគាត់ឲ្យហួសពីច្បាប់ និង ចរិតលក្ខណៈរបស់គាត់បានឡើយ ។</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">អំពើអមនុស្សធម៌របស់មនុស្ស
បណ្តាលឲ្យមនុស្សទទួលទុក្ខរាប់មិនអស់ ។</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">ពាក្យថា </span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">“<span lang="KHM">និព្វាន</span>” <span lang="KHM">មកពី (និ</span>+
<span lang="KHM">វា </span>+ <span lang="KHM">យុ) ប្រែថា </span>“<span lang="KHM">ធម្មជាតិដែលចេញចាកតណ្ហា
ឬធម្មជាតិជាគ្រឿងរំលត់នៃទុក្ខ,</span></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">វិ. វានតោ និក្ខន្តំ = និព្វានំ, និព្វាតិ ឯតេនាតិ វា =
និព្វានំ ។</span><span style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;"></span></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="line-height: normal; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span lang="KHM" style="font-family: "Khmer OS"; font-size: 20.0pt;">បទានុក្រម ៣៦០</span></div>
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>KHM</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:EnableOpenTypeKerning/>
<w:DontFlipMirrorIndents/>
<w:OverrideTableStyleHps/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="false"
DefSemiHidden="false" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="371">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 5"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 6"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 7"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 8"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Normal Indent"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="footnote text"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="annotation text"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="header"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="footer"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="index heading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="table of figures"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="envelope address"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="envelope return"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="footnote reference"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="annotation reference"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="line number"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="page number"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="endnote reference"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="endnote text"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="table of authorities"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="macro"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="toa heading"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Bullet"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Number"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List 5"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Bullet 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Bullet 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Bullet 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Bullet 5"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Number 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Number 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Number 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Number 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Closing"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Signature"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Body Text"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Body Text Indent"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Continue"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Continue 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Continue 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Continue 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="List Continue 5"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Message Header"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Salutation"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Date"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Body Text First Indent"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Body Text First Indent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Note Heading"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Body Text 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Body Text 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Body Text Indent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Body Text Indent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Block Text"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Hyperlink"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="FollowedHyperlink"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Document Map"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Plain Text"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="E-mail Signature"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Top of Form"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Bottom of Form"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Normal (Web)"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Acronym"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Address"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Cite"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Code"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Definition"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Keyboard"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Preformatted"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Sample"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Typewriter"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="HTML Variable"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Normal Table"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="annotation subject"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="No List"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Outline List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Outline List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Outline List 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Simple 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Simple 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Simple 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Classic 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Classic 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Classic 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Classic 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Colorful 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Colorful 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Colorful 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Columns 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Columns 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Columns 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Columns 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Columns 5"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Grid 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Grid 5"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Grid 6"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Grid 7"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Grid 8"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table List 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table List 4"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table List 5"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table List 6"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table List 7"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table List 8"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table 3D effects 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table 3D effects 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table 3D effects 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Contemporary"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Elegant"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Professional"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Subtle 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Subtle 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Web 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Web 2"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Web 3"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Balloon Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true"
Name="Table Theme"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" QFormat="true"
Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" QFormat="true"
Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" QFormat="true"
Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" QFormat="true"
Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" QFormat="true"
Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" QFormat="true"
Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true"
UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="41" Name="Plain Table 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="42" Name="Plain Table 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="43" Name="Plain Table 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="44" Name="Plain Table 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="45" Name="Plain Table 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="40" Name="Grid Table Light"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="Grid Table 1 Light"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="Grid Table 6 Colorful"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="Grid Table 7 Colorful"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="Grid Table 1 Light Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="Grid Table 6 Colorful Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="Grid Table 7 Colorful Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="Grid Table 1 Light Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="Grid Table 6 Colorful Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="Grid Table 7 Colorful Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="Grid Table 1 Light Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="Grid Table 6 Colorful Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="Grid Table 7 Colorful Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="Grid Table 1 Light Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="Grid Table 6 Colorful Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="Grid Table 7 Colorful Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="Grid Table 1 Light Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="Grid Table 6 Colorful Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="Grid Table 7 Colorful Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="Grid Table 1 Light Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="Grid Table 6 Colorful Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="Grid Table 7 Colorful Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="List Table 1 Light"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="List Table 6 Colorful"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="List Table 7 Colorful"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="List Table 1 Light Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="List Table 6 Colorful Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="List Table 7 Colorful Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="List Table 1 Light Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="List Table 6 Colorful Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="List Table 7 Colorful Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="List Table 1 Light Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="List Table 6 Colorful Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="List Table 7 Colorful Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="List Table 1 Light Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="List Table 6 Colorful Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="List Table 7 Colorful Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="List Table 1 Light Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="List Table 6 Colorful Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="List Table 7 Colorful Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="46"
Name="List Table 1 Light Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="51"
Name="List Table 6 Colorful Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="52"
Name="List Table 7 Colorful Accent 6"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Table Normal";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
mso-bidi-font-size:18.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:DaunPenh;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
</style>
<![endif]-->Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3717067854364210453.post-34479324055786643232014-05-10T10:50:00.002-07:002014-05-21T09:37:29.567-07:00អំពីបុណ្យវិសាខបូជា<div class="separator" style="clear: both; text-align: right;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/T2fzMKZ4udY?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17976045096930307296noreply@blogger.com0